Oslo - Nobelova cena za mír je každoročně ostře sledovanou záležitostí. Zatímco v dlouhé historii jejího udělování od roku 1901 se poměrně často našly případy vítězů, které vzbudily rozpaky či dokonce vlny nevole, letošní rozhodnutí je považováno za sázku na jistotu. A jako mnohokrát v minulosti se do značné míry jedná o volbu politickou, protože oba laureáti, pákistánská dívka Malala Júsufzaiová i indický aktivista Kailáš Satjárthí, ztělesňují naději na mírový vývoj vztahů mezi jejich znesvářenými domovinami.
Kailáš chce teď s Malalou spojit síly a pracovat bok po boku nejen v oblasti dětských práv, ale také se dohromady zasadit o mír v době, kdy na indicko-pákistánské hranici zuří největší boje za poslední desetiletí. „Pokusíme se o zlepšení vzájemných vztahů mezi našimi zeměmi,“ naznačila Malala ve své řeči v reakci na to, že jí byla udělena Nobelova cena za mír. Zároveň naznačila první konkrétní krok na cestě k usmíření letitých rivalů. Je jím její a Kailášovo pozvání pro indického a pákistánského ministerského předsedu, aby se hlavy obou států zúčastnily prosincového ceremoniálu v Oslo při příležitosti oficiálního předání ceny letošním laureátům.
Volba Júsufzaiové a Satjárthího má velký symbolický význam na pozadí aktuálních událostí v Iráku, Sýrii, Jemenu či Nigérii a dalších zemích, kde se v poslední době významně hlásí slovo extrémisté z řad islamistů. Takto ocenění chápe generální sekretář Organizace spojených národů Ban Ki-moon. Považuje ho za inspirativní vzkaz a protiváhu výše zmiňovaným konfliktům. „Svou odvahou a odhodláním ukázala Malala, čeho se teroristé obávají nejvíce: dívky s knihou,“ zdůraznil Ban Ki-moon.
S danou interpretací nesouhlasí bezpečnostní analytik František Šulc. „Vyvážejte k nám knihy a nikoliv zbraně, to jsou vlastně věci, které tady chceme slyšet my na Západě. Nobelova cena míru je dosti entocentrická záležitost. Obávám se, že její dopad v Afghánistánu a Pákistánu není takový, jaký bychom zde rádi viděli,“ podotknul Šulc.
- Kvůli velkému množství probíhajících krveprolití zaznívala v průběhu roku vážná doporučení, že by se letos neměla Nobelova cena za mír udělovat. To se dosud stalo hodněkrát, třeba během první a druhé světové války či v roce 1967, kdy Blízký východ sužovala Šestidenní arabsko-izraelská válka. Naposledy nebyla cena udělena v roce 1972, kdy naplno běžel konflikt ve Vietnamu. O rok později obdrželi cenu americký ministr zahraničí Henry Kissinger a severovietnamský generál Le Duc Tho za sjednání příměří ve Vietnamu. Toto rozhodnutí dodnes patří mezi jedno ze sporných v historii udílení ceny, podobně jako když si z Osla v roce 1994 Nobelovu cenu za mír odváželi Jásir Arafat, Šimon Peres a Jicchak Rabin - Pět nejhorších rozhodnutí v dějinách Nobelových cen. „Klub laureátů Nobelovy ceny za mír byl vždycky prestižním klubem, i když se do toho velmi často promítala politika, a proto některá rozhodnutí, někteří laureáti byli vnímáni jako velice kontroverzní,“ míní na toto téma Jan Eichler z Ústavu mezinárodních vztahů.
Ocenění vyvolalo v Pákistánu vlnu hrdosti, ovšem ne všichni to tak cítí
Sedmnáctiletá Malala je nejmladší držitelkou Nobelovy ceny za mír. Jednou z vážných adeptek na její zisk byla již v loňském roce. „Výbor se rozhodl počkat,“ odhalil zákulisí rozhodování Geir Lundestad, ředitel Norského Nobelova institutu, který je poradním orgánem Nobelova výboru, jehož členové každoročně rozhodují o prestižní ceně. „Sledovali jsme aktivity Malaly po celém světě. A výbor byl unešen rozsahem dopadu jejích veřejných vystoupení, především vzhledem k jejímu mladému věku,“ dodal Lundestad.
V rodišti Malaly, v městě Mingora v údolí Svát, se dnes řada místních obyvatel vydala do ulic slavit. „Tato cena je velkým vítězstvím nejen pro naše údolí, ale pro celý Pakistán. A snad to, díky Bohu, pomůže nastartovat znovuobrození vzdělání ve Svátu,“ vyslovil přání zdejší učitel Ahmad Shah s odkazem na to, že školský systém v údolí se ještě nevzpamatoval z újmy, jakou mu zejména v letech 2007-2009 způsobily těžké boje mezi Talibanem a pákistánskou armádou. Taliban údolí Svát, jemuž se přezdívá pro nádhernou horskou scenérii „pákistánské Švýcarsko“, po určitý čas ovládal a okamžitě tu tehdy zavedl právo šaría. Každodenní smutnou realitou, o níž začala právě Malala na svém blogu referovat, byly kupříkladu bombové útoky na dívčí školy.
Pak přišel rok 2012 a s ním dobře známý útok Talibanu na Malalu. Přestože se k němu představitelé hnutí oficiálně přihlásili, považují jej dodnes někteří Pákistánci za předem připravené drama, za nímž stojí spiknutí Západu. Stále živé jsou i konspirační teorie, podle kterých je Malala vyzvědačkou ve službách Spojených států. „Proti ocenění nic nenamítáme, ale pozastavujeme se nad tím, že mnoho jiných Pákistánek muselo čelit teroristickým útokům, ale nikdo jim za to žádnou cenu nedal,“ vyjádřil se dnes Liaqat Baloch, šéf nábožensky orientované politické strany Jamaat-e-Islami.
Tak či onak, pro část pákistánské společnosti je Malala po zisku Nobelovy ceny za mír ještě větším symbolem. „Chceme, aby se jednou mohla do našeho údolí vrátit a založit zde první ženskou univerzitu,“ vyslovil přání aktivista Fazal Maula.
Kailáš Satjárthí a jeho organizace dávají řadu tipů indické policii, která na jejich základě osvobozuje děti z rukou překupníků. Letos v květnu například policisté zachránili 63 dětí a zadrželi 23 lidí podezřelých z toho, že je násilně drželi a obchodovali s nimi jako s otroky. „V Indii kvete rozsáhlý obchod s dětmi. Obchodníci jsou jako mafie, jsou schopni vydělat velké peníze a dokážou uplácet bezpečnostní složky, takže když se pokoušíme osvobodit tyto děti nebo stát proti těmto zločincům u soudu, je to vždy nebezpečné,“ popsal Satjárthí rizika své práce. Kvůli svým snahám o záchranu dětí byl již surově zbit, kdosi zaútočil na jeho dům či zabil jednoho z jeho kolegů.
