Nikde na světě nepřežil kult osobnosti tak dlouho jako v KLDR: tři generace Kimů zemi vedou už od roku 1948. Vůdce je nedotknutelný zaživa i po smrti a má status věčného prezidenta. Korejci se odmalička učí držet ho až v posvátné úctě a chovat se k němu jako k vlastnímu otci. Zjistit, co si lidé opravdu myslí, je přitom nemožné – odpovídají pořád totéž, protože v přísně kontrolované společnosti nemají volby, konstatuje zpravodajka ČT Barbora Šámalová, která do Severní Koreje zavítala.
Pohledy vůdců v komunistické zemi sledují obyvatele na každém kroku. Portréty visí v domácnostech i vagónech metra, mozaiky připomínají jejich zásluhy v terénu: někde zakládají družstvo, jinde dohlížejí na stavbu metra.
Zakladatel KLDR Kim Ir-sen zemřel v roce 1994, jeho syn Kim Čong-il před čtyřmi lety. Oba odpočívají v mauzoleu, zatímco zemi vládne nejmladší z dynastie Kim Čong-un. Severokorejci o něm přitom nevědí nic osobního – jestli má dítě, kolik mu je let, ani kde studoval. Nacvičené demonstrace ale ukazují hlubokou loajalitu muži, který slibuje lepší budoucnost, silnější a prosperující zemi. Jediné, co za to chce, je absolutní a nezpochybnitelná oddanost.
