„Nemůžete vědět, kam ta zbraň letí.“ Hypersonické rakety vyvíjí Čína, Rusko či USA

Horizont ČT24: Návrat závodů ve zbrojení (zdroj: ČT24)

Tempo zbrojení se po celém světě zrychluje. V arzenálu atomových mocností sice stále převažují balistické střely, stále více zemí ale vyvíjí hypersonickou raketu, která může měnit svou dráhu a letí při velké rychlosti mnohem níž. To ji skrývá před radary a vyvolává nejistotu, co je jejím cílem. Washington nedávno překvapil test Pekingu, v závěrečné fázi vývoje je i Rusko.

Hypersonická střela letí níž a někdy rychleji než balistická. Při rychlosti dva kilometry za sekundu a při schopnosti měnit směr ji v této výšce současné radary prakticky nemají šanci zachytit.

„Test ruské hypersonické rakety Zircon se blíží závěrečné fázi. V posledním měsíci úspěšně zasáhla pozemní i námořní cíle, a to po odpalu z lodí i ponorek,“ oznámil nedávno ruský prezident Vladimir Putin.

A i kdyby střelu Zircon, tak jak ji popisují ruské zdroje, zachytily třeba radary americké letadlové lodi, na vzdálenost sto kilometrů by na možnou reakci zbývalo jen zhruba 45 sekund. Síla, od níž si někteří slibují schopnost kompletně proměnit moderní bojiště, má být podle Putina Rusku k dispozici už v příštím roce.

Politolog Michal Smetana z Institutu politologických studií si nemyslí, že by hypersonické zbraně měly nahradit již existující systémy. Jsou spíše doplňkem, který je však v současnosti velice aktuální: „Jde o kombinaci vysoké rychlosti a schopnosti měnit za letu trajektorii. To představuje velkou výzvu pro radary a protiraketovou obranu nepřítele.“

Nese to s sebou i nové bezpečnostní výzvy, které úplně neznáme. „Nemůžete vědět, kam ta zbraň letí,“ varuje Smetana. U balistických střel se to z jejich trajektorie odhadnout dalo.

Nežene se jen Rusko

Do závodu o vyvinutí a dokončení hypersonické střely, kterou může nést třeba i ponorka, se pomalu zapojuje i Německo, Francie, Japonsko, Indie nebo Severní Korea. Ta tvrdí, že nadzvukovou raketu otestovala na konci září. Jaký byl výsledek a zda vůbec komunistický režim tuto technologii má, zůstává ale nejasné.

Nejdále ve zbrojních dostizích zůstávají Spojené státy. Když Čína v srpnu neočekávaně vypálila hypersonickou střelu, v Pentagonu zavládly obavy. Peking pokus maskoval jako součást vesmírného programu. Podle rozvědky čínský armádní projektil obletěl planetu a posléze minul svůj cíl asi o třicet kilometrů, ukázal ale schopnost nést jadernou hlavici.

„To, čeho jsme byli svědky, byl velmi významný případ testu hypersonického zbraňového systému a je to velmi znepokojivé. Věnujeme tomu veškerou pozornost. Nevím, jestli je to skutečně okamžik srovnatelný se Sputnikem, ale je to tomu velmi blízko,“ řekl nejvýše postavený americký generál Mark Milley.

Srovnání s obdobím, kdy tehdejší Sovětský svaz vypustil první umělou družici Země a ukázal tak svou technologickou vyspělost uprostřed studené války, používají nejen armádní představitelé, ale i řada politiků. Pokud by se podařilo Číně nebo Rusku zlepšit přesnost střel a navést je třeba na cíl velikosti letadlové lodě, mohou tím dramaticky narušit současnou námořní dominanci Spojených států.

Právě nepřesnost je ale pro některé experty hlavním argumentem, proč hypersonické zbraně žádný velký průlom zatím nepřinesou.

Nové zbraně ale dle Smetany rozložení sil ve světě zásadně nemění. V případě Číny je potřeba se na to dívat jako na komplexní snahu kvalitativně a kvantitativně zvyšovat celkový arzenál. Je to dle politologa jedna ze snah získat robustnější schopnosti pro případný konflikt.

„Určitě to splňuje nějakou definici závodu ve zbrojení. Každý, kdo si pamatuje nebo čte o historii studené války, tam vidí určité paralely. Není to ale jen strategická otázka, je to i otázka prestiže. To, co se nyní odehrává v Rusku, Číně či v USA, hraje do karet politikům, kteří volají po větších investicích do těchto zbraňových systémů nebo třeba i urychlení programu, a poměrně úspěšně jim to jde,“ uvedl Smetana.