Německý ústavní soud odmítl zakázat krajně pravicovou Národnědemokratickou stranu Německa (NPD). Ta má nyní pouze jednoho europoslance a zhruba 300 zastupitelů v obecních, městských a krajských zastupitelstvech. Neúspěšný byl už pokus o zákaz strany v roce 2003.
Němečtí neonacisté z NPD si oddychli, ústavní soud je odmítl zakázat
NPD se nedaří prosazovat své cíle, upozornil ústavní soud
„NPD sice sleduje protiústavní cíle, v současnosti ale chybí konkrétní závažné důvody, které by nasvědčovaly tomu, že její jednání vede k úspěchu,“ uvedl ve zdůvodnění rozhodnutí soudce Andreas Vosskuhle.
Výsledek řízení může být pro někoho iritující, zákazem strany ale nedojde k zákazu smýšlení nebo světového názoru, dodal šéf ústavního soudu a upozornil, že stát má k dispozici i jiné nástroje, například odejmutí státních příspěvků. Pokud NPD v budoucnu opět posílí, mají německé instituce možnost navrhnout zákaz strany znovu.
NPD se vzápětí na Facebooku označila za „dvojnásobného vítěze řízení o zákazu“. „Ode dneška jsme tu zase naplno,“ uvedla strana. „Důsledné nasazení za národ a vlast může pokračovat,“ dodala.
Zástupci parlamentních stran vyjádřili nad rozhodnutím ústavního soudu většinou zklamání. Zákaz strany by byl přínosem k boji proti pravicovému extremismu, uvedla sociálnědemokratická poslankyně Eva Höglová. „NPD bude brát rozsudek jako potvrzení (své činnosti),“ řekl spolupředseda strany Levice Bernd Riexinger.
Za „tragický den pro demokracii“ označil dnešek Mezinárodní osvětimský výbor. Rozhodnutí soudu je podle organizace v očích přeživších holocaust „děsivě odtržené od reality“.
NPD
Po druhé světové válce existovala v Německu extremistická strana SRP, kterou ale zakázal v roce 1952 spolkový ústavní soud. Od té doby je za pokračovatele Hitlerovy NSDAP považována právě NPD.
Spolková rada, která reprezentuje vlády šestnácti německých spolkových zemí, označila NPD za rasistickou, xenofobní a antisemitskou stranu. Loni v březnu soudu představila nové důkazy, které podle ní svědčí o tom, že se krajně pravicová strana staví proti demokratickému zřízení.
„Dokumenty mají stovky stránek. Jsou tam informace o xenofobních pochodech, honu na uprchlíky nebo třeba hrozby regionálním politikům,“ podotkla novinářka a politoložka Bára Procházková.
obrázek
Předchozí pokus nevyšel kvůli tomu, že na vedení NPD byli napojeni agenti Úřadu na ochranu ústavy (německé kontrarozvědky). Soud odmítl přijmout svědectví aktivistů strany, kteří zároveň pracovali pro tajné služby – jako důkaz měly sloužit i projevy, jež pro NPD psali infiltrovaní agenti.
„Dnes ministerstva tvrdí, že už žádné lidi v NPD nemají, nicméně někteří straníci tvrdí, že jsou stále sledováni. Může to být třeba zahraniční tajná služba, nevíme,“ konstatovala Procházková.
Ústavní soudce: Zákaz strany je dvousečná zbraň
Předseda ústavního soudu Vosskuhle označil proces už dříve za velkou zkoušku pro demokratický stát. Podle něj každý zákaz strany znamená významný zásah do demokratického uspořádání, a proto je třeba, aby pro něj byly závažné důvody. „Zákaz strany je dvousečná zbraň. Aby bránila svobodu, musí část svobody omezit,“ řekl.
obrázek
„Podle Evropského soudu pro lidská práva nestačí k zákazu strany to, že jakási partaj zastupuje postoje, které nejsou slučitelné s ústavou. Podle něj je nutné ještě jinak doložit, že je stále nebezpečná,“ podotkla Procházková.
NPD měla největší podporu v 60. letech minulého století, kdy se dostala do řady zemských sněmů a měla kolem šedesáti mandátů. V 70. a 80. letech začal její vliv upadat – vzkříšení se dočkala až po sjednocení Německa.
V posledních letech opět výrazně ztratila vliv, když přišla postupně o všechny poslance v zemských sněmech. Poslední opustili loni v září sněm Meklenburska-Předního Pomořanska.
GALERIE
NPD
NPD přebrala stoupence protiimigrační AfD
Baštou strany je Sasko, kde mají její komunální politici 80 mandátů. Po celém Německu měla strana v roce 2015 asi 5200 členů. Řada příznivců i straníků se ale v posledních letech přiklonila k nové protiimigrační a protiislámské straně Alternativa pro Německo (AfD).
Německý ústavní soud zakázal od druhé světové války pouze dvě strany. V roce 1952 to byla Socialistická říšská strana (SRP), která se otevřeně hlásila k odkazu nacistické NSDAP, a v roce 1956 Komunistická strana Německa (KPD), jež podle soudu připravovala revoluci a chtěla ve Spolkové republice zavést diktaturu.