Damašek - Ohledání oběti a místa činu patří k oblíbeným tématům kriminálních seriálů. Identifikace obětí a objasnění jejich smrti ale patří i ke každému poválečnému období. Pozůstalí, ale i celá společnost to zkrátka potřebují, aby se dokázali vyrovnat s krvavou minulostí. Špičkoví forenzní experti z celého světa se nyní chystají na reálnou misi, která by se dala v duchu televizních sérií nazvat i „Místo činu: Sýrie“. Vzorem se odborníkům stala Bosna.
Zatím největší masový hrob objevený v Bosně a Hercegovině ukrývá poslední kapitolu životů více než 360 obětí. Jejich blízcí zůstávali v nejistotě přes 20 let. „V hrobech jsme objevili těla více než 700 obětí,“ podotkl Mujo Begić z Bosenské komise pro pohřešované osoby.
Identifikace obětí zabere roky. A stejný scénář podle Mezinárodní komise pro pohřešované osoby čeká i Sýrii. I tam s každým dnem přibývají lidé, kteří pátrají, jak a kde skončili jejich příbuzní. „Tyto případy po sobě nechávají desítky tisíc lidí, kteří se také stávají oběťmi, protože jejich blízcí zemřeli tím nejkrutějším způsobem. Nebo prostě zmizeli. A celá společnost se začne rozpadat,“ řekla ředitelka komise Catherine Bombergerová.
Čím dřív se začne, tím líp. Odborníci se z Bosny poučili
Komise proto už teď začíná shromažďovat údaje o pohřešovaných a zajišťovat co nejvíc vodítek. Shání nejen fotografie, ale také vzorky DNA pro pozdější využití. Přesně ví, co forenzní archeologové budou k urychlení práce potřebovat. „Bosna je pro nás modelem toho, jak postupovat v Sýrii. Tehdy to trvalo dlouho. Před konfliktem jsme totiž nevěděli, co by v Bosně měli dělat,“ poznamenala Bombergerová.
Od té doby se ale experti hodně naučili. Kromě Bosny pracovali také v Iráku nebo Libyi, ale pomáhali i s identifikací obětí po útocích z 11. září nebo tsunami v Indickém oceánu. Práce v terénu i laboratořích zabírá tisíce hodin, má ale velký dopad na celou společnost. „Dokud jakýkoliv režim, který se dostane k moci, nevyřeší tyto otázky kolem zločinů, mučení, znásilňování a pohřešovaných, pak se nikdy nedočká míru a stability ve své oblasti,“ míní Bombergerová.
Pozůstalí potřebují konečnou jistotu, aby mohli pohřbít příbuzné i svá traumata. Potvrzuje to i Muhamed Behrić, který přijel do Bosny zjistit, co se před dvěma desítkami let stalo s jeho matkou. „Je to pro mě hodně těžké. Byl jsem tak nervózní, jako by mi měl vybuchnout žaludek. Zvlášť když vím, že to udělali naši vlastní sousedé. Včera jsem se byl v márnici podívat na tělo. Bylo to těžké,“ prohlásil pozůstalý.
Podobný osud čeká i pozůstalé v Sýrii. Vyšetřovatelé ale upozorňují, že i přes veškeré pokroky i oni mohou čekat hodně dlouho. Dokud neutichnou zbraně, pátrání se rozběhnout nemůže.
Syrský konflikt si od března 2011 vyžádal přes 100 tisíc lidských životů. Organizace OSN už přestala doplňovat statistiku o obětech. Mluvčí Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva Rupert Colville uvedl, že příčinou je nedostupnost syrského území pro personál OSN a také nemožnost ověřovat informace, které poskytují zdroje ze Sýrie. „Bylo to vždy velmi složité - na hraně záruk za přesnost našich zdrojů. Nyní jsme došli k bodu, kdy cítíme, že dál už zajít nemůžeme. Pro tuto chvíli tedy počty neupřesňujeme,“ citovala Colvillea agentura AP. Syrská opozice nicméně tvrdí, že válka má už 130 tisíc obětí.
