Prezidentské volby ve Venezuele vyhrál dosavadní socialistický prezident Nicolás Maduro. Po sečtení 93 procent volebních okrsků má 68 procent hlasů. Madurův hlavní protivník Henri Falcon ovšem tvrdí, že volby byly poznamenány nesrovnalostmi a postrádají legitimitu. Výsledky neuzná a bude žádat nové hlasování. Účast provázela rekordně nízká účast - podle úřadů kolem 46 procent, opozice uvádí dokonce jen 30 procent.
„Jak jistě víte, prezidentské volby se původně měly konat v prosinci, ale byly přesunuty na květen. Jsem ochoten v původním termínu znovu kandidovat, tentokrát by se ale měly volby obejít bez nakupování hlasů, uzavírání volebních místností bez varování, bez zvýhodňování jednoho kandidáta a v souladu s ústavou a zákony,“ prohlásil Falcon po oznámení průběžných výsledků, které mu přisuzují zisk 21 procent hlasů.
Podle Falcóna si Maduro hlasy voličů koupil potravinovou pomocí. V zemi totiž kvůli krizi funguje přídělový systém a potravinové balíčky se rozdávají na základě vlasteneckých průkazů.
Stejný názor zastává třetí kandidát, evangelický pastor Javier Bertucci. Falcon poukázal na skutečnost, že Maduro si prakticky kupoval hlasy prostřednictvím ověřování takzvaných vlasteneckých průkazů, které zavedl pro rozdělování potravin, jichž je v zemi nedostatek.
Maduro si pochvaloval nebývalý náskok
„Podcenili mě,“ prohlásil pětapadesátiletý Maduro po oznámení volební komise jásajícímu davu před prezidentským palácem. „Nikdy dřív prezidentský kandidát nezískal 68 procent hlasů svého lidu a nikdy dřív neměl náskok 47 procentních bodů před druhým kandidátem,“ dodal bývalý řidič autobusu, který bude moci setrvat ve funkci prezidenta až do roku 2025.
Celkem mohlo v nedělních volbách hlasovat kolem 20 milionů Venezuelanů. Podle údajů po sečtení téměř 93 procent hlasů Madura podpořilo více než 5,8 milionu voličů, jeho hlavního rivala Falcóna 1,8 milionů. Evangelický pastor Javier Bertucci dostal 925 tisíc hlasů a zastánce odkazu někdejšího prezidenta Huga Cháveze Reinaldo Quijada zhruba 34 tisíc.
Rekordní neúčast
Účast podle dosavadních údajů dosáhla 46 procent. V roce 2013, kdy Maduro v čele jihoamerického státu vystřídal zesnulého prezidenta Cháveze, přitom činila téměř 80 procent. Podle opozice, jejíž část volby bojkotovala, ale dosáhla účast zhruba jen 30 procent.
„Maduro vyhlásil volby proto, aby legitimizoval své postavení, což se mu ale nepovedlo, protože účast je naprostá kuriozita. Ve Venezuele je při prezidentských volbách běžná kolem 75 procent. Reálná účast se tentokrát pohybovala kolem opozicí ohlašovaných 30 procent,“ uvedl iberoamerikanista Josef Opatrný.
Kanada a mnohé latinskoamerické země povolají své velvyslance ke konzultacím
Madurovo vítězství podle světových agentur může mít za následek uvalení nových sankcí ze strany Spojených států, ale i některých dalších amerických států, které před volbami vyzývaly ke zrušení sporného hlasování.
Za nedemokratické a nesvobodné označila volby tzv. Limská skupina. Jde o čtrnáct amerických zemí, mezi nimi Argentinu, Brazílii, Kanadu, Mexiko, Kolumbii nebo Chile.
Skupina výsledky voleb neuznala a státy v ní sdružené hodlají povolat své velvyslance ve Venezuele ke konzultacím. Limská skupina vznikla loni v létě a od té doby kritizuje společně prezidenta Madura za potlačování opozice a porušování lidských práv.
Podvodem nazval venezuelské volby už v neděli na Twitteru americký ministr zahraničí Mike Pompeo. Dvacítka bývalých iberoamerických prezidentů a premiérů vyzvala země světa, aby z Venezuely stáhly své velvyslance.
„Musíme zdvojnásobit úsilí a dále bojovat za to, aby byla ve Venezuele obnovena demokracie a respekt k lidským právům,“ prohlásil v reakci na Madurovo vítězství argentinský prezident Mauricio Macri.
Naopak ruský prezident Vladimir Putin Madurovi pogratuloval a popřál mu hodně zdraví a úspěch při řešení „ekonomických i sociálních výzev“, jimž země čelí.
České ministerstvo zahraničí uvedlo, že je výsledkem venezuelských voleb hluboce znepokojeno. Podle Černínského paláce volby postrádaly základní demokratické prvky a nízká volební účast dokládá rezignovanost a obavy občanů.
K předčasným prezidentským volbám byli Venezuelané vyzváni za hluboké hospodářské krize v zemi, kterou způsobila pět let trvající recese a snižující se ropná produkce. Za situace, kdy v zemi roste míra podvýživy a hladu, zvyšuje se hyperinflace a Venezuela zažívá vlnu masové emigrace, přistupovali mnozí její obyvatelé k volbám s deziluzí a rozhořčením.
Nicolás Maduro Moros se narodil 23. listopadu 1962 v Caracasu jako syn odboráře, jehož rodina má sefardsko-židovské kořeny. Absolvoval střední školu, kde se angažoval ve studentské samosprávě. S urostlou postavou jako hráč baseballu dělal mimo jiné v roce 1983 bodyguarda prezidentskému kandidátovi Josému Rangelovi. Poté pracoval jako řidič autobusu caracaské MHD, kde se zviditelnil jako šéf odborů.
V roce 1999 byl poprvé zvolen do parlamentu, jehož členem byl do srpna 2006, kdy se stal ministrem zahraničí. Od ledna 2005 do srpna 2006 parlamentu předsedal.
Od srpna 2006 do ledna 2013 byl ministrem zahraničí a od října 2012 do března 2013 zastával úřad viceprezidenta.
Svou první prezidentskou kampaň vybudoval na kultu zesnulého prezidenta Huga Cháveze, někdy mu říkají „Chávezův syn“. V roce 1997 patřil ke spoluzakladatelům Chávezova Hnutí V. republiky, které se v roce 2007 stalo pilířem Sjednocené socialistické strany Venezuely.
„Usedl na dřevěný trám a začal si pískat… Tak jsem také zahvízdal a on mě obletěl,“ popsal Maduro spirituální zážitek s „převtěleným Chávezem“, který mu prý tak jako ptáček požehnal v předvolebním boji v roce 2013, ve kterém těsně porazil opozičního kandidáta Henriho Caprilese. Od té doby se drží u moci.
Maduro se podruhé oficiálně ujal úřadu letos 10. ledna. Opoziční vůdci i disidenti v exilu dříve vyzvali ozbrojené složky, aby Madura z úřadu odstranily. Prezident to označil za navádění ke státnímu převratu.
Venezuela čelí hluboké ekonomické krizi, za poslední roky uteklo podle OSN před bídou a represemi na tři miliony jejích občanů. Podle expertů za krizi může dřívější propad světových cen ropy a také řízená hospodářská politika socialistické vlády.
