Lužice – Velikonoční svátky oslavil i jeden z nejmenších evropských národů – Lužičtí Srbové. Podle tradice staré nejmíň půl tisíciletí vyrazili na koních na velikonoční jízdy známé také jako Jízdy křižáků.
Pro Lužické Srby je procesí nejen starou velikonoční tradicí, ale i způsobem, jak se nerozplynout v německém moři. Z kdysi obrovské slovanské říše zbyly jen malé ostrůvky v Sasku a Braniborsku.
Většina jezdců sedí na koni jen jednou ročně. A zvířata je ne vždycky poslouchají. „Vždycky se divím, že tolik lidí sedí na koni jen jednou ročně, a tak málo se jim stane,“ říká Rafael Ledźbor, který se do průvodu vydal už po sedmadvacáté.
První cesta vede k místnímu hřbitovu. Jezdci ho třikrát objedou, aby mrtví jako první věděli o Kristově zmrtvýchvstání. Tradice se ale zakládá na starších pohanských kořenech, kdy už tehdy jezdci na koních objížděli polnosti a prosili o dobrou úrodu.
Letos vyrazilo do procesí přes 1 600 jezdců. Policie jako každý rok uzavřela silnice. Koně dostali přednost před auty, aby kilometrové procesí mohlo vyrazit do okolních vesnic.
Jezdci projeli i Mikulášovicemi
Průvod velikonočních jezdců projel i Mikulášovicemi na Děčínsku. Starou lužickosrbskou tradici obnovili ve městě s asi 2 200 obyvateli ve Šluknovském výběžku před třemi lety. Předtím skončila v roce 1939, kdy ji zakázali Němci.
