Jak často kontrolujete maily? A mobil? Kolik času trávíte on-line? Možná i vám by se hodil digitální detox. Závislost na internetu je totiž podle některých psychiatrů vážná nemoc, kterou je třeba léčit. V Británii nebo Číně se pořádají odvykací pobyty, které pomáhají od sítě se odstřihnout. Zvláště čínské nůžky jsou pořádně nabroušené.
„Dejte mi všechna digitální zařízení, která máte. A jestli schováváte v zadní kapse televizi, tak i tu,“ zahajuje terapeut Martin Talks ozdravný pobyt lidí závislých na internetu, který se koná na britském venkově. Účastníci jsou ubytováni v jurtě, cvičí jógu, užívají si vířivé vany, vaří na otevřeném ohni nebo se věnují ruční práci.
Vypadá to jako příjemná dovolená. Pro účastníky digitálního detoxu to však může být velmi stresující čas. Mobil používají třeba jako budík, komunikátor s přáteli, herní zařízení, přehrávač hudby, fotoaparát nebo noviny. Často si život bez mobilního telefonu a internetu nedokážou představit. Tehdy odborníci mluví o patologické závislosti.
Existuje i jiný život
„Máte pocit, že internet je celý váš pracovní i společenský život. A nikdy si od něj nemůžete odpočinout,“ říká jedna z účastnic. S tím souvisí problémy se soustředěním, problémy s učením ve škole, roztržitost ve společnosti. Současně to má negativní dopad na fyzický stav člověka, který má problémy se zády, krkem nebo očima.
Strachu z nedostupnosti mobilního telefonu se říká nomofóbie a jako každý jiný patologický strach se projevuje stresem a neurotickými reakcemi. Za v přepočtu více než 7 tisíc korun se tu pacienti takových stavů snaží zbavit. „Lidé potřebují trochu probudit. Jsme zakořeněni v našich stereotypních úkonech a zapomínáme, že existuje i jiný život. Nemusíte se podívat na chytrý telefon jako první věc hned po ránu,“ říká Martin Talks.
Čínská škola
Mnohem drsněji se o závislosti na internetu vyjadřují v Číně. Od roku 2008 je na seznamu duševních poruch a léčba je tvrdá. „Říkáme této závislosti elektronický heroin,“ říká jeden z vychovatelů. Jeho chovanci dostávají antidepresiva, musí se podřídit tvrdému vojenskému režimu až na čtyři měsíce, styk s rodinou je velmi omezený.
Hledá se i viník: osamělost, špatná výchova nebo vymykající se pokrok. „Máme přebytek podnětů, máme věci jako Wikipedie nebo TripAdvisor. Jsou to zdroje informací, které obohacují naše životy, ale mohou mít na nás i negativní vliv,“ uvažuje oxfordský psycholog Andrew Przybylski. O závislosti na internetu se mluví už od devadesátých let. Většina firem ale závislé zaměstnance spíše oceňuje. Mnohde je téma stále tabu.
