Remeš - Nacistický vůdce Adolf Hitler už byl několik dní mrtvý, nad budovou Říšského sněmu vlál rudý prapor, ale na řadě míst v Evropě se stále ještě úporně bojovalo. Tuhý odpor postupujícím spojeneckým armádám kladli nejen němečtí vojáci, ale i zfanatizované jednotky SS, Volkssturmu či Hitlerjugend. Praha zažívala krvavé dny povstání, v jejích ulicích vyrostly stovky barikád, domy hořely a na ulicích umírali civilisté. Všichni se upínali ke konci války, který musel přijít každým dnem. A nakonec skutečně přišel - bezpodmínečnou kapitulaci Německa v Reměši v hlavním stanu vrchního velitele vojsk západních spojenců generála Dwighta D. Eisenhowera 7. května 1945 ve 2:41 hodin podepsal z nařízení Hitlerova nástupce velkoadmirála Dönitze německý generál Alfred Jodl.
Kapitulace Německa byla podepsána hned dvakrát
Současně bylo stanoveno, že dokument ratifikují i vrchní velitelé německých ozbrojených sil. Stalo se tak krátce po půlnoci z 8. na 9. května v bývalém důstojnickém kasinu v Berlíně-Karlshorstu. Za přítomnosti sovětského velitele maršála Žukova kapitulaci ztvrdili polní maršál Keitel, admirál von Friedeburg a za letectvo generálplukovník Stumpff. Své podpisy pod oba dokumenty připojili zástupci všech spojenců - Spojených států amerických, Velké Británie a Sovětského svazu. Jako svědci aktům přihlíželi delegáti z Francie.
Představitelé nacistického Německa se v kapitulačním protokolu zavázali, že do půlnoci 8. května 1945 všechny německé jednotky složí zbraně. Vinou některých fanatických velitelů a především snahy Němců dostat se do přijatelnějšího amerického zajetí se tak na tehdy ještě neosvobozeném území Československa nestalo. Svobodu tak mnoha obcím a zejména Praze přinesla až operace Rudé armády.
Za V-E Day neboli den vítězství v Evropě bývá označován 8. květen – tedy den, kdy německá kapitulace vstoupila v platnost. Znamenal pro starý kontinent konec nejkrvavějšího konfliktu v dějinách lidstva, který si vyžádal přes 55 milionů lidských obětí. Zároveň ale také začátek, pro mnohé těžký - pro lidi zbídačené válkou, pro rodiny, které ztratily své blízké, pro miliony německých vojáků, civilistů a uprchlíků, kteří se úderem „nulté hodiny“ museli začít vypořádávat s dědictvím dvanáctileté nacistické diktatury. Začátek nové doby to byl pro Západoevropany, radující se z návratu svobody a demokracie, i pro jásající zástupy obyvatel střední a východní Evropy, na které měl brzy dopadnout stín sovětské moci.
Legendy o dvojí kapitulaci, nicméně pravda je mnohem prostší
Řada z nich pochází ze studené války, z doby, kdy se z bývalých spojenců stali úhlavní nepřátelé. Říká se, že v Remeši byl podepsán jen jakýsi přípravný protokol a v Karlshorstu teprve plná kapitulace, nebo naopak, že druhý akt se uskutečnil jen kvůli uspokojení Stalinova ega - Stalin prý nebyl o celé záležitosti informován, a když se vše dozvěděl, trval na podpisu dalšího kapitulačního dokumentu přímo v Berlíně. Celý ceremoniál se tak opakoval o den později ještě jednou, tentokrát s mnohem větší pompou.
Hlavní motivací k podpisu bezpodmínečné, nezpochybnitelné a úplné německé kapitulace byly neblahé zkušenosti s příměřím po první světové válce. Tehdy, v listopadu 1918, jej v železničním vagonu v Compiégne signovali druhořadí němečtí zástupci vedení civilním politikem Matthiasem Erzbergerem. Armádní špičky v čele s maršálem a pozdějším říšským prezidentem Paulem von Hindenburgem tak mohly prohlásit, že německé síly zůstaly v poli neporaženy a kapitulace byla zrádným bodnutím dýkou do jejich zad. To se v roce 1945 nesmělo opakovat. Mělo být jasné, že se Berlín nevzdal, ale padl. Podobně nepřípustné bylo pro válečné spojence uzavření separátních mírů s Německem na západní a východní frontě, o které vedení wehrmachtu úporně usilovalo. Chtělo své nepřátele rozdělit, případně pokračovat v boji se Sověty a zachránit co nejvíce „svých“ lidí před postupující Rudou armádou.
Všechny bojové akce dnem 8. května samozřejmě neskončily
Kapitulací Německa světová válka pro Evropu prakticky skončila, jen na některých místech se ještě v následujících dnech ozývala střelba. Stalin oznámil svému lidu konec Velké vlastenecké války až 9. května. Vítězství nad nacismem si proto v tento den připomínal Sovětský svaz i jeho spojenci, včetně tehdejšího Československa.
Skupina vojsk SS, která ustoupila z Prahy, se vzdala až 11. května, zatímco bojová skupina 14. německé tankové divize si probojovala cestu do americké zóny až 14. května. Na severu Jugoslávie bojovala německá vojska ustupující do Rakouska ještě 15. května. Poslední německá ponorka se vzdala až na počátku června 1945. Nicméně válka přesto formálně skončila 8. května o půlnoci středoevropského času.
Hlavní síly Němců v Praze pod velením generála Toussainta se rovněž vzdaly v souladu s remešským protokolem, jen skupina vojsk SS odmítla kapitulaci uznat a stáhla se až ráno 9. května. Druhá světová válka pak skončila definitivně až japonskou kapitulací 2. září 1945.
Text německé kapitulace
1. My, níže podepsaní, jednající z pověření německého vrchního velení, vzdáváme tímto bezpodmínečně vrchnímu veliteli spojeneckých expedičních sil a současně sovětskému vrchnímu velení všechny ozbrojené síly na pevnině, na moři i ve vzduchu, které jsou dnešním dnem pod německou kontrolou.
2. Německé vrchní velení vydá ihned rozkazy všem německým vojenským, námořním a leteckým úřadům a všem silám pod německou kontrolou, aby zastavily činné operace ve 23:01 hodin středoevropského času dne 8. května a zůstaly v postaveních, která v této chvíli zaujímají. Žádná loď, plavidlo nebo letadlo nesmějí být potopeny nebo způsobena škoda jejich trupu, zařízení nebo výstroji.
3. Německé vrchní velení vydá ihned příslušným velitelům kterékoliv další rozkazy vydané vrchním velitelem spojeneckých expedičních sil a sovětským vrchním velením a zajistí jejich provedení.
4. Tento akt vojenské kapitulace je bez prejudice kterémukoliv všeobecnému ustanovení kapitulace, uloženému a účinnému vůči Německu a německým branným silám jako celku Spojenými národy nebo jejich jménem, kterým bude nahrazen.
5. V případě, že by německé vrchní velení nebo kterékoliv ze sil pod jeho kontrolou nejednaly v souladu s tímto kapitulačním aktem, učiní vrchní velitel spojeneckých expedičních sil a sovětské vrchní velení taková trestní nebo jiná opatření, která budou považovat za přiměřená.
Podepsáno v Remeši ve 02:41 dne 7. května 1945.
Jménem německého vrchního velení Jodl
V PŘÍTOMNOSTI: Jménem vrchního velitele spojeneckých expedičních sil - W.B. Smith. Jménem sovětského vrchního velení - Sousloparov. F. Sevez, brigádní generál francouzské armády (svědek)
Zdroj:Světová politika 20. stol. v dokumentech (1900-1945). VŠE, Praha 2000. s. 290
