Tel Aviv - Tento týden uplynulo 60 let od procesu, který si ve významu nezadá se soudem s Adolfem Eichmannem. Odhalil do té doby neznámou kapitolu židovského uplácení nacistů ve jménu záchrany tisíců lidí před plynovou komorou. Synonymem pro tuto kapitolu se stalo jméno Rudolf Kasztner.
V březnu 1944 obsadili nacisté Maďarsko. Na osm set tisíc lidí, poslední židovská komunita v okupované Evropě, se ocitlo ve smrtelném nebezpečí. Sebevědomý židovský právník a novinář Rudolf Kasztner proto navázal kontakt se samotným Adolfem Eichmannem, nacistou zodpovědným za „konečné řešení židovské otázky“. Zlato a šperky v Eichmannově kapse měly zachránit co nejvíc lidí od cesty do Osvětimi.
V srpnu tak mohlo odcestovat tzv. Kasztnerovým vlakem do Švýcarska 1 700 lidí. Mezi nimi i pětiletý Viktor Harnik. „Odvezli nás do Lausanne, rodiny s malými dětmi. A tam nás taky osvobodili,“ vzpomíná.
Gaylen Rossová, autorka dokumentu o R. Kasztnerovi: „Kasztner měl tu odvahu a kuráž, aby se bez trumfů v ruce dokázal postavit Eichmannovi, který byl strůjcem tzv. konečného řešení.“
Díky Rudolfu Kasztnerovi se konce války dočkalo 18 000 Židů. Jenže v nové vlasti, Izraeli, se proti zachránci rozjela pomlouvačná kampaň. Místní spisovatel ho v pamfletu nařkl, že se za války paktoval s nacisty, nevaroval dostatečně Židy před smrtelnou hrozbou a po válce nebyli někteří z nacistů díky jeho přímluvě stíháni za válečné zločiny.
Následovalo obvinění z poškození pověsti a soud. Na světlo se tak poprvé dostala utajená kapitola židovské záchrany. Po dvou letech, v roce 1955, soudce prohlásil, že Kasztner „zaprodal svou duši ďáblu“ a pro záchranu několika vybraných Židů obětoval tisíce jiných. Navíc je prý dostatečně nevaroval před tím, že přesídlení ve skutečnosti znamená transport do osvětimských plynových komor.
Očištění svého jména se už Kasztner nedožil. Třetího března 1957 ho před jeho domem dostihly tři kulky atentátníků. Zemřel o dvanáct dní později.
Teprve sedmdesát let po skončení války se Zsuzsi Kasztnerové daří otce aspoň částečně rehabilitovat. „V nejhorších časech pozvedl odvážný člověk hlavu, navzdory vlastním obavám a strachu,“ říká Zsuzsi.
Odkaz největšího židovského zachránce z období holocaustu zůstane ale i tak už navždy zahalený sporem, jestli byl hrdina, nebo kolaborant.
