Australský historik Rod Baettie se vydal po stopách Železnice smrti. V džungli na thajsko-barmské hranici odkrývá důkazy, které přes půlstoletí zarůstaly a upadaly v zapomnění. Chce zjistit, proč při stavbě musely zemřít desetitisíce lidí, a zbourat mýty, které pomáhal vytvořit jeden slavný snímek.
„Na konci války padlo rozhodnutí, že rodiny obětí se nikdy nedozví pravdu. Ty rodiny ji ale potřebují slyšet,“ říká Rod Beattie.
Železnice smrti spojovala thajský Bangkok s barmským Rangúnen. Japonská armáda vybudovala úsek dlouhý 415 kilometrů v letech 1942 až 1943. Železnice vedoucí přes džungli, skály i řeky měla zásobovat japonské vojáky v Barmě v době, kdy spojenecké lodě blokovaly přepravu po moři.
Dělníci pracovali přes osmnáct hodin denně, většinou holýma rukama. S minimem jídla a bez lékařské péče. Japonci na práci nejdřív získali místní obyvatele, později k nim připojili i válečné zajatce. Kvůli dodržení termínu a tlaku z Tokia byli dozorci nemilosrdní. Dělníci museli pracovat i tři dny v kuse, klátily je nemoci, hlad a výjimkou nebyly ani hromadné popravy. Přesný počet obětí není znám, odhady mluví o sto tisících, většina z nich pocházela z asijských států. Mezi padlými jsou i tisíce Britů, Australanů, Nizozemců nebo Američanů.
Příběh samotné stavby – z pohledu britských zajatců – proslavil oscarový snímek Most přes řeku Kwai z roku 1957. Fikce udělala z Japonců neschopné stavitele a z mostu přes řeku Kwai turistickou atrakci.
Australan se ale na jeden z mála úseků železnice, který stále stojí, dívá bez všech legend. Dvacet let sbírá důkazy šroubek po šroubku. Z kousků kovu skládá mozaiku celého příběhu. „Snažím se detailně zaznamenat každý prvek železnice. Všechna kolejiště, všechny mosty. Tak, aby sem, až odejdu, mohli přijít jiní lidé a dozvědět se, že právě tady stál most,“ dodává Beattie.
Příbuzní obětí hledají odpovědi
Lidé i po 70 letech stále přijíždějí. Hlavně příbuzní těch, kteří jsou tu pohřbení. Odpovědi na jejich otázky jim přinášejí trochu klidu. „Od některých jiných průvodců slyšíte říkat určité věci, a pak slyšíte to, co říká Rod. A víte, že má pravdu," říká příbuzná válečného zajatce Elizabeth Drysdaleová.
Rod Baettie pátrá po pravdě v archivech po celém světě i přímo na místě, kudy vedly koleje. Mapu trasy chce dokončit dřív, než stopy zmizí úplně.
