Zatímco šéf jednoho z mexických drogových kartelů Joaquín Guzmán alias Prcek znovu sedí ve vězení, obyvatelé jeho rodného města se obávají budoucnosti. Místní ho berou jako mexického Robina Hooda. Z generace na generaci se tady předává jedna hlavní zásada: kdo mlčí, přežije, a daří se mu líp.
Guzmánovo rodiště se bojí, co bude po Prckovi
Poklidné městečko Badiraguato na severozápadě Mexika je obklopené horami. Co se v nich děje, ví všichni, nikdo o tom ale nemluví. Výrobu drog či tajné skrýše nikdo z místních policii nehlásí. Instinktu přežití velí jediný zákon: zákon mlčení. „Lidé jsou tu pokorní. A stále hledají způsob, jak se posunout kupředu,“ říká obyvatelka města Claudia Castañedaová.
Badiraguato je branou do mexického zlatého trojúhelníku. Místo, kde se setkávají státy Sinaloa, Chihuahua a Durango, je jednou z největších pěstíren marihuany a máku v zemi. Ze Sinaloy pocházejí třeba bossové kartelů Juarez nebo Guadalajara. „Je to stát, který vyprodukoval ty nejdůležitější postavy pašování drog,“ potvrzuje mexický spisovatel José Revels.
V horách nedaleko svého rodného Badiraguata se výnosné profesi naučil i Joaquín Guzmán. S otcem sel a sklízel marihuanu, stejně jako nejméně polovina místních. Jeho matka ve městečku stále žije a má pověst milé a zbožné ženy. A pokud už lidé mluví i o jejím synovi, je to jen v dobrém. „Podporoval tady hodně lidí. Jeho dopadení bude mít velké následky. Ti lidé budou bohužel bez pomoci,“ říká jeden z tamních obyvatel.
V chudé oblasti s 75procentní nezaměstnaností se lidem mlčení a sklopené oči vždycky vyplatily. Někteří se teď proto bojí, že možné vydání Guzmána do Spojených států a jeho definitivní odchod z města uvolní místo pro jiné drogové bossy, kteří si budou to samé vymáhat výhrůžkami a násilím.