Moskva - Zásadní vliv na vývoj v Sovětském svazu měla perestrojka a politika glasnosti Michaila Gorbačova, který se svým ministrem zahraničí Eduardem Ševardnadzem odstartoval změny na politické mapě světa. Perestrojka a glasnosť začaly pronikat i do tehdejších satelitů SSSR, včetně Československa. Gorbačovem odstartované reformy vedly v nezamýšlených důsledcích ke zhroucení komunistických režimů ve střední a východní Evropě a konci studené války. Ne nepokoje, otevřená krize či válečný konflikt, ale liberalizace a demokratizace přivedly k pádu i samotný Sovětský svaz. O překvapivosti a rychlosti jeho rozpadu svědčí i fakt, že ho nebyl schopen předpovědět žádný z renomovaných sovětologů.
Po omezení intervencí ve třetím světě se začal SSSR podílet na řešení konfliktů i v oblastech, kde se angažoval (stažení z Afghánistánu), a nepřímo tak přispěl k pádu některých svých spojenců (Nikaragua). V únoru 1989 se stáhli poslední sovětští vojáci z Afghánistánu, během dalších měsíců se začaly hroutit komunistické režimy ve střední a východní Evropě. Prosincová schůzka Gorbačova s Georgem Bushem na Maltě potvrdila již jen nezvratnost změn a přispěla k pokojnému předání moci v zemích sovětského bloku.
Michail Gorbačov pro Le Figaro
Připomněl, že hned po smrti svého předchůdce Konstantina Černěnka v roce 1985 sdělil šéfům zemí Varšavské smlouvy, kteří přijeli na pohřeb, že tehdejší Sovětský svaz nebude už zasahovat do jejich vnitřních záležitostí. „A nikdy jsme neintervenovali. Pokud bychom to udělali, pravděpodobně bych tu s vámi nebyl. O tom vás mohu ujistit. Zažili bychom patrně třetí světovou válku. V té době byla Evropa plná jaderných zbraní. Na obou stranách železné opony bylo kolem dvou milionů vojáků. Jednoduše si představte, co by se stalo, kdybychom použili sílu.“ (říjen 2009)
Nový generální tajemník Michail Gorbačov prosazoval změny v sovětském systému pod hesly politické otevřenosti (glasnosť) a hospodářské přestavby (perestrojka). Ve vztahu ke státům východního bloku fakticky zrušil tzv. Brežněvovu doktrínu omezené suverenity. Novým stylem zahraniční politiky okouzlil Západ, sovětští občané ale jeho nadšení zdaleka nesdíleli.
Gorbačova jako svého nástupce před svou smrtí doporučil Jurij Andropov, avšak sovětští komunisté zvolili tehdy Konstantina Černěnka, který měl pokračovat v brežněvovském kurzu „stability“. Po smrti Černěnka se Gorbačov stal generálním tajemníkem poté, co za jeho zvolení proti Brežněvovým věrným lobboval Andrej Gromyko - dlouholetý člen politbyra a ministr zahraničí.
Gorbačovův lék pro nemocnou zemi – perestrojka a glasnosť
Sovětský svaz se tehdy, v polovině 80. let, nacházel ve vleklé ekonomické i politické krizi. Gorbačovovo zvolení vzbudilo obavy dosud mocných brežněvovských sil ve vedení strany. Reformy a změna představovaly v jejich očích riziko větší než dosavadní stav. Gorbačov proto postupoval pomalu a snažil se získat čas na rozsáhlé výměny kádrů, aby tak otevřel cestu širšímu reformnímu programu. Zlom pak nastal v roce 1986, kdy světlo světa spatřil program perestrojky, který vycházel z předpokladu, že socialismus je správným a nejlepším možným zřízením, a měl pouze zefektivnit jeho fungování.
Kromě ekonomických reforem si situace v Sovětském svazu však žádala i uvolnění názorové jednoty autoritativního režimu – opatření se nazývalo glasnosť. Zákony zakazující cenzuru však byly přijaty až v roce 1989. Sám Gorbačov se snažil dát najevo, že už je možné diskutovat a hovořit o všem. Často veřejně kritizoval chyby minulosti a strnulost brežněvovské éry jako éry stagnace. Glasnosť tak narozdíl od perestrojky uspěla a měla i zásadní vliv na rozpad sovětského impéria.
Pády komunistických režimů ve střední a východní Evropě společně s uvolněním cenzury a politického pronásledování uvnitř SSSR oživily národní hnutí v sovětských republikách, zvláště v Pobaltí, na Ukrajině a Ázerbájdžánu. Republikový nacionalismus přiživovala i hroutící se sovětská ekonomika. Jednotlivé republiky začaly vyhlašovat svrchovanost svých zákonů nad celosvazovými, usilovaly o kontrolu vlastního hospodářství a odmítaly platit daně do federální kasy. Rozpoutala se „válka práva“ s centrální vládou.
Novoroční projev Michaila Gorbačova v roce 1989
"Uplynulý rok se stal rokem konce studené války a 90. léta slibují stát se nejplodnějším obdobím v dějinách civilizace. Aby tato možnost byla využita, potřebuje svět, stejně jako naše země, solidaritu, spolupráci a soulad. Vlny revoluční obnovy se přelily přes východní Evropu. V dramatických událostech v Berlíně, v Sofii, v Praze a Bukurešti se opět s nesmírnou silou potvrdila nezbytnost spojení socialismu s demokracií. Přejeme našim přátelům na této cestě úspěch. Mohou vždy počítat s naší solidaritou."
Gorbačov nakonec zůstal prezidentem bez státu
Gorbačov chtěl zachránit integritu SSSR stůj co stůj a vyjednával s republikami o nové svazové smlouvě. V březnu 1991 se v celosvazovém referendu tři čtvrtiny sovětských občanů vyslovily pro zachování svazu v reformované podobě. Ale právě když se republiky chystaly podepsat novou svazovou smlouvu, začal 19. srpna 1991 v Moskvě pokus o státní převrat. Cílem pučistů v čele s viceprezidentem Gennadijem Janajevem bylo zastavit Gorbačovovy reformy a udržet Sovětský svaz ve stávající podobě. Puč však po třech dnech ztroskotal a pouze urychlil rozpad SSSR.
Gorbačov podle svého posledního rozhovoru pro Le Figaro nečekal, že odpor vůči perestrojce v tehdejším SSSR vyústí nakonec v pokus o státní převrat v roce 1991. Prý se svými spolupracovníky nebezpečí podcenil a měl patrně jednat tvrději, aby tomu vůbec zabránil.
Emancipaci uvnitř sovětského impéria zahájilo Pobaltí v roce 1990 a po potlačení pokusu konzervativců o puč v srpnu 1991 začaly vyhlašovat nezávislost i ostatní republiky. Nakonec 21. prosince 1991 podepsali v Alma-Atě nejvyšší představitelé jedenácti bývalých svazových republik dokument, který potvrdil zánik SSSR. Gorbačov, který se o podpisu dozvěděl až po tehdejším americkém prezidentovi Bushovi, o čtyři dny později odstoupil z funkce sovětského prezidenta. Nad Kremlem zavlála vlajka Ruské federace, která se stala nástupnickým státem SSSR. Téma nezávislosti vyhrotilo letitý konflikt mezi Jelcinem a Gorbačovem, který s rozpadem svazu nesouhlasil.
- Sovětští vojáci opouštějí Afghánistán autor: Mikhail Evstafiev, zdroj: Wikipedia http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/12/1191/119068.jpg
- Sovětská známka s tématikou perestrojky zdroj: Wikipedia http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/12/1191/119071.jpg
- Michail Gorbačov zdroj: biographyonline.net http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/12/1191/119069.jpg
- Demonstrace za litevskou nezávislost autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/7/618/61738.jpg
