Do konce měsíce se můžou američtí přeživší holocaustu přihlásit u svého ministerstva zahraničí, aby zde podali žádost o odškodnění. Vyhověno by mělo být všem těm, které vlaky Francouzských státních drah (SNCF) přepravily v letech 1942–1944 do koncentračních táborů. Francie před rokem a půl slíbila americkým obětem na 60 milionů dolarů – výměnou za to, že ji nebudou žalovat.
Francouzským drahám se vyčítá, že si od nacistů nechaly zaplatit za každého deportovaného lístek třetí třídy. Dráhy se brání tím, že železničáři podléhali německým válečným zákonům. A že přesto patřili mezi první a pevné účastníky hnutí odporu.
Transporty se týkaly asi 67 tisíc lidí, převážně Židů. Vyjížděly ze shromažďovacího tábora Drancy u Paříže, jemuž se přezdívalo „předsíň smrti“, a jejich cílovou zastávkou byl vyhlazovací tábor v Osvětimi. Konce války se dožily jen dva tisíce takto deportovaných jedinců.
Americké oběti transportů žalovaly Francii už několikrát, leč neúspěšně. Kongresu otevřelo oči zejména slyšení před téměř šesti lety, v němž přeživší popsali někdejší hrůzy ve vagonech pro dobytek. „SNCF se dopustila hnusné věci. Ta noc 6. listopadu ve vlaku, to je něco jako noční můra,“ popsal před Kongresem inkriminovaný transport Leo Bretholz, jeden z mnoha jeho nucených účastníků.
Francouzským drahám zase plně otevřela oči až americká vláda, která pohrozila, že zakázky, o něž se firma ve Státech uchází, nepodpoří, pokud se k minulosti nepostaví čelem. Šlo například o příměstskou železnici ve Washingtonu.
Spící konta ve Švýcarsku
Na konci minulého století vzbudilo velkou mediální pozornost téma spících účtů ve švýcarských bankách. Ve druhé polovině 90. let spustil Světový židovský kongres kampaň, aby banky vrátily majetek obětí holocaustu. Pod tlakem židovských organizací a americké vlády souhlasily velké švýcarské banky Credit Suisse a USB v roce 1998 s tím, že vyplatí celkem 1,25 miliardy dolarů, aby urovnaly obvinění, že peníze z neaktivních účtů odvedly a že dělaly obstrukce dědicům, kteří pátrali po penězích svých příbuzných.
Potomkům obětí holocaustu pomohl tehdy vymoci odškodné skrze hromadnou žalobu kontroverzní americký právník Edward Fagan. Ten se později dostal do podvědomí tuzemské veřejnosti kvůli svému angažmá v boji proti spuštění Jaderné elektrárny Temelín, aby ho následně v roce 2008 shledal soud v New Yorku vinným z okrádání klientů a zbavil jej advokátské licence.
Loni v prosinci pak švýcarské banky zveřejnily jména více než 2600 majitelů účtů, na kterých nejméně 60 let nebyla zaznamenána žádná aktivita. Dědicové tak měli poslední možnost požádat o majetek předtím, než by připadnul švýcarskému státu.
