Lima – Přestože lidi žijící v okolí nejvyšší hory peruánských And Huascaránu jen tak nějaká ta lavina nepřekvapí, 11. ledna 1962 udeřil sněhový a ledový živel bez varování a pohřbil několik vesnic na úbočí Huascaránu. Lavina, která si vyžádala 4 000 obětí, se stala nejtragičtější událostí svého druhu. Huascarán je se 6 768 metry nejvyšší horou Peru a čtvrtou nejvyšší horou Jižní Ameriky, poprvé byla zdolána v roce 1932. Své jméno nese po vůdci Incké říše Huáscarovi. Většina obyvatel žijících v údolí se v osudný den právě chystala k večeři. Většinou byli zvyklí, že když uslyšeli z hor praskání ledu, lavina byla v údolí do 20 až 30 minut.
Blok ledu a sněhu o váze šesti milionů tun se ale tenkrát vydal do údolí mnohem rychleji, a to kvůli náhlému oteplení. Přes deset metrů vysoká stěna ledu, sněhu, bláta, kamení a dřevin pohřbila města Ranrahirca a Huarascucho a několik dalších vesnic a doputovala až do řeky Santa River, kterou zatarasila. Další škody tak napáchaly následné záplavy.
Počet obětí se odhaduje až na 4 000, některá těla nebyla nikdy nalezena nebo je proud řeky zanesl až na 160 kilometrů vzdálené pobřeží Tichého oceánu.
O osm let později okolí Huascaránu zasáhla ještě daleko horší katastrofa. Poslední květnový den roku 1970 postihlo Peru nejničivější zemětřesení v historii celé země. Otřesy půdy o síle 7,9 stupně Richterovy stupnice tehdy daly do pohybu mohutnou lavinu ledu, zeminy a kamení, která smetla několik vesnic v okolí Huascaránu. Podruhé během osmi let bylo například pohřbeno město Ranrahirca. Druhá, menší lavina tehdy zasypala základní tábor československých horolezců, kde zahynulo 14 mužů. Československo tehdy přišlo v Peru o elitu horolezectví, v celém Peru zahynulo 70 tisíc lidí.
