Santiago de Chile – Příběh 33 chilských horníků uvězněných v dole na měď a zlato stále přitahuje pozornost médií z celého světa. Zával přežili všichni, kteří v inkriminovanou dobu v dole pracovali. Sedm set metrů pod zemí jsou už 20 dní a minimálně 4 měsíce tam ještě budou. Záchranáři jim už sice začali posílat dávky jídla a vody, horníci ale musí čelit teplotám kolem 35 stupňů a nekonečnému čekání na záchranu.
Důlní expert z Nového Zélandu Dave Feickert se domnívá, že stísněné podmínky, nedostatek denního světla a nepohodlí, které by byly náročnou zkouškou pro většinu lidí, nebudou pro horníky tak strašné, protože jsou na tyto drsné podmínky zvyklí. Hlavním problémem je podle něj vysoká teplota. Podle současných odhadů musí muži pod zemí čelit teplotám 32 až 34 stupňů Celsia. Takové horko je nejen nepříjemné, ale také přispívá ke ztrátě energie a potenciálně zvyšuje napětí mezi členy skupiny. Patrně bude podle něj zapotřebí nainstalovat dolů nějakou vhodnou ventilaci. „Jsou zvyklí pracovat v horku, ale ne po tak dlouhou dobu,“ řekl Feickert.
Tolik lidí v tak malém prostoru představuje v neposlední řadě i riziko vzniku nemocí a infekcí. „Dlouhodobé přežití bude záležet na tom, zda se podaří zabránit infekcím a zraněním, hygiena je velice důležitým faktorem. Když bude 33 horníků dole 120 dnů, znamená to hodně biologického odpadu, který se musí odklidit,“ uvedl fyziolog Mike Tipton.
Chilský prezident hovořil se zavalenými horníky přímou telefonní linkou. „Ujišťuji vás, že nejste ani na okamžik sami. Je s vámi vláda i celá země. O vaše rodiny se postaráme. Teď musíte odpočívat. Dostaneme vás bezpečně ven,“ slíbil zavaleným mužům prezident Sebastian Pinera.
Kdy se záchrany dočkají, prezident horníkům neprozradil. Podle psychologů by totiž vyhlídku na čtyřměsíční čekání zatím neunesli. Záchranáři se je naopak snaží všemožně povzbudit. „Kromě zásob posíláme dolů v kapslích i balíčky se vzkazy od jejich blízkých,“ říká chilský ministr zdravotnictví Jaime Manalich. Záchranáři se pokusí muže v dole různě zaměstnat a přinutit je společně pracovat – například odklízet sutiny, které budou padat sondou dolů, nebo postavit latrínu.
Cestu k zavaleným horníkům v dole blokují hned dva závaly a další nestabilní úseky. Celé týdny proto budou poslouchat, jak jejich zachránci složitě razí delší, ale úplně nový tunel, který je má vysvobodit.
Horníkům dosud nikdo nesdělil, jak dlouho asi záchranné práce budou trvat. Thompson se domnívá, že to je nyní na začátku rozumné rozhodnutí. Navrhuje, aby horníky raději informovali, v jaké fázi se práce nachází. Budou jim například posílat fotografie stroje, který hloubí vrt a další konkrétní údaje, což by mělo horníky povzbudit.
