Wellington - USA a Nový Zéland během druhé světové války tajně testovaly bombu vyvolávající tsunami, které by ničilo města ležící na pobřeží. Podle novozélandských archivů testy ukázaly, že série deseti mohutných podvodních výbuchů může vytvořit přívalové vlny o výšce asi deseti metrů, které dokážou zaplavit menší město. Počátkem roku 1945 byl projekt pozastaven.
Nálože způsobující tsunami byly alternativou jaderné bomby. Přísně tajná operace byla označena Project Seal (Projekt tuleň) a zahrnovala testovací exploze zhruba 3 700 pum. Testy se uskutečnily ve vodách nedaleko souostroví Nová Kaledonie a později u novozélandského Aucklandu.
„Kdyby atomová bomba nepřinesla takové výsledky, jaké přinesla, mohli jsme místo toho zaplavovat lidi tsunami,“ prohlásil novozélandský filmař Ray Waru, který podrobnosti o testech nalezl ve volně přístupných novozélandských vojenských archivech. Projekt byl podle něj zahájen v červnu 1944 poté, co důstojník amerického námořnictva E.A. Gibson upozornil, že výbuchy určené k odstranění korálových útesů kolem tichomořských ostrovů někdy vyprodukovaly obrovské, potenciálně ničivé vlny.
Filmař Ray Waru:
„Je to udivující. Již fakt, že někdo mohl přijít s nápadem vyvinout zbraň hromadného ničení založenou na tsunami, a pak to, že ji Nový Zéland podle všeho úspěšně vyvinul do té míry, že mohla skutečně fungovat. Kdyby se to objevilo v nějaké bondovce, považovalo by se to za výplod fantazie, ale byla to skutečná věc.“
První zkoušky přinesly údajně pozitivní výsledky, ale počátkem roku 1945 byl projekt pozastaven. Experti dospěli k názoru, že jednotlivé exploze nejsou dostatečně silné a že k vytvoření skutečně ničivých vln by bylo zapotřebí dvou milionů kilogramů výbušnin položených v řadě asi osm kilometrů od břehu.
