Boloňa - Teroristickým útokem z 2. srpna 1980 na nádraží v Boloni, který patří mezi nejtragičtější v dějinách Itálie, potažmo i v Evropě, vyvrcholila v Itálii více než dvacetiletá série podobných atentátů, které měly na svědomí jak ultralevicové Rudé brigády, tak různé neofašistické organizace. Tragická událost znamenala smrt pro 85 lidí a přes 200 bylo zraněno. Zničené křídlo nádraží v Boloni bylo poté kompletně zrekonstruované. Jako součást památníku obětem útoku byla ponechaná část původní dlažby a venku umístěné hodiny, které se zastavily přesně v čas výbuchu. Za den obětí terorismu byl v Itálii vyhlášen 2. srpen.
Bomba, která byla tvořena pravděpodobně 23 kilogramovou směsí TNT a RDX, byla umístěna v cestovním kufru uloženém v nádražní čekárně. Vybuchla v 10:25 místního času a zcela zničila velkou část budovy stanice, která byla v době exploze plná lidí, přičemž zasáhla i vlak na trati Ancona-Chiasso, který stál v osudnou chvíli na 1. nástupišti. Výbuch byl dle výpovědí svědků slyšet na vzdálenost několika kilometrů.
V událostech před boloňským masakrem hrál důležitou roli neofašista Mario Tuti. Ten byl obviněn ze spáchání atentátu na expres Italicus. Když ho ale dva policisté chtěli v roce 1975 zatknout, Tuti je zastřelil a zmizel do zahraničí. Zatčen byl až na začátku léta 1980 a odvezen do Boloni, kde ho (a dalších sedm osob) v sobotu 2. srpna 1980 státní zástupce obvinil ze spáchání atentátu na expres Italicus.
Odpověď ultrapravice byla rychlá. Od obvinění Tutiho uplynulo několik hodin, když městem otřásl ohlušující výbuch, který proměnil nádraží v Boloni v jatka. Nálož vybuchla před půl jedenáctou dopoledne v kufru v čekárně druhé třídy, která byla plná turistů i cestujících. Výbuch byl tak mohutný, že zcela zničil nejen čekárnu, ale také část hlavní haly, restauraci a vagon rychlíku, který se chystal k odjezdu. Část lidí byla zabita výbuchem nálože, část usmrtily padající trámy. Mezi oběťmi byli i tři Němci, dva Britové, jeden Japonec a jeden obyvatel San Marina.
Tresty až po 15 letech
Za tento tzv. boloňský masakr byli definitivně až po 15 letech, v listopadu 1995, odsouzeni na doživotí dva členové neofašistické teroristické skupiny Ozbrojená revoluční jádra (NAR) Valerio Fioravanti a Francesca Mambrová. K desetiletému trestu vězení byli za pokus zmást vyšetřování v zájmu dosažení svých politických cílů odsouzeni také někdejší velmistr zednářské lóže P2 Licio Gelli a tři bývalí přední činitelé Informační vojenské a bezpečnostní služby (SISMI) Pietro Musumeci, Giuseppe Belmonte a Francesco Pazienza. V roce 2004 byl za spoluodpovědnost při útoku na 30 let odsouzen další někdejší člen NAR Luigi Ciavardini. Fioravanti a Mambrová, kteří se později za mřížemi vzali, od začátku svoji vinu popírali. Oba již vězení opustili - Mambrová v roce 2008 a Fioravanti v srpnu 2009.
V souvislosti s útokem však stále panuje řada nejasností. Je možné, že za útokem stálo více osob, nejasné zůstávají i přesné motivy pachatelů. V souvislosti s mařením spravedlnosti vlivnými osobami se též spekulovalo o možném napojení skupiny NAR na tajné služby a organizaci Gladio. O ní se veřejnost poprvé dozvěděla až začátkem 90. let právě při vyšetřování masakru. Tato paravojenská organizace měla během studené války sloužit jako obranný mechanismus v případě vojenského útoku Varšavské smlouvy na západní státy Evropy. Bývalý italský premiér Giulio Andreotti v roce 1990 tvrdil, že organizace nebyla zapojena do žádného pumového útoku, včetně masakru v Boloni.
