Desítky tisíc Syřanů hledají nový život v Evropě. Dohady, kolik která evropská země migrantů přijme, či zda budou rozděleni podle pevně daného klíče, zastínily jinou otázku: Proč prchající Syřany nepřijmou státy Perského zálivu, které jsou běžencům podstatně víc „při ruce“? Už i samotní Arabové se začínají ptát, jak je možné, že bohaté ropné monarchie přibouchly muslimům v nouzi své brány.
Perské emiráty se obávají, že příliv tisíců Syřanů by mohl způsobit rozvrat křehké demografické rovnováhy, na kterou dosud spoléhaly a díky které do značné míry prosperovaly. Státní příslušníci těchto zemí mají podíl na obyvatelstvu pouze kolem deseti až dvaceti procent, zbytek tvoří migrující pracovníci z jihovýchodní Asie a indického subkontinentu.
Cizinci dostávají povolení k pobytu pouze v případě, kdy zde mají (popřípadě jejich manželé) práci na plný úvazek. Je prakticky nemožné, aby v zemích Perského zálivu zůstali nastálo a získali občanství, po skončení pracovního úvazku se musí vrátit domů. Tento systém umožňuje rodilým občanům států Zálivu udržet si i přes minoritu své dominantní postavení, s čímž jde ruku v ruce životní blahobyt. V roce 2012 Kuvajt dokonce oznámil, že v příštích deseti letech sníží počet zahraničních pracovníků v emirátu o milion.
Představa, že by přišly tisíce lidí bez zaměstnání, majetku a dokonce bez vidiny, že opět odejdou, proto budí ve státech Zálivu ohromné obavy, podotýká britský server BBC. Sociální a demografická hrozba, kterou syrští uprchlíci představují, nemá ve státech Zálivu precedens. S takto rozsáhlým problémem se dosud nepotýkaly.
Kritiku za vlažný přístup k řešení uprchlické krize úřady i komentátoři z bohatých emirátů odmítají. Poukazují na štědrou humanitární podporu a zaměstnávání stovek tisíc Syřanů ve svém ropném průmyslu. Ti s odborným vzděláním si zde dokázali vybudovat slušnou kariéru, drtivá většina z nich ale vzala za vděk špatně placenou prací dělníků, kteří nemají prakticky žádná práva a kdykoliv mohou být deportováni zpátky do vlasti. Tato skupina zahrnuje i lidi, kteří volili zaměstnání v ropných zemích i kvůli konfliktu ve své vlasti.
Žádné speciální ochrany, na kterou mají jako uprchlíci podle mezinárodního práva nárok (včetně teoretické možnosti získat občanství), ale státy Perského zálivu neposkytují. Naopak kontrují tím, že dát uprchlíkům práci je lepší, než je nechat svému osudu v uprchlických táborech.
„Kdyby nebylo zemí Perského zálivu, věřte, že miliony lidí by byly v ještě horší situaci. Ukazovat prstem na Perský záliv a říkat, že nic nedělá, není fér,“ řekl americkému deníku The New York Times profesor politologie z Rijádu Chálid Dachíl.
Saúdská Arábie letos poslala speciálnímu fondu OSN pro Sýrii přes 18 milionů dolarů, Kuvajt dokonce 304 milionů, čímž se stal světově třetím největším dárcem.
A i navzdory takto štedrým příspěvkům jsou perské monarchie terčem kritiky lidsko-právních organizací. „Rozdělení zátěže pro státy Zálivu nic neznamená. Saúdská Arábie, Katar nebo SAE radši podepíšou šek a nechají jiné, aby se s tím už nějak vyrovnali,“ říká Sarah Leah Whistonová z Human Rights Watch.
Vlna kritiky se zvedla i na sociálních sítích
K většímu zapojení bohatých arabských států masově volají i uživatelé sociálních sítí. Arabský hashtag „Přijetí syrských uprchlíků je povinností zemí Zálivu“ na Twitteru použily už desetitisíce lidí. Uživatelé pod ním posílají emotivní fotografie, které ilustrují kritickou situaci syrských uprchlíků; jsou na nich lidé, kteří se utopili v moři, děti přenášené přes ostnatý drát nebo život rodin na ulici.
Facebooková stránka s názvem „Syrské společenství v Dánsku“ ukazovala video s migranty, kterým bylo dovoleno vstoupit z maďarské strany do Rakouska, což přimělo jednoho z uživatelů sítě k otázce: „Jak se stalo, že jsme uprchli z oblasti našich muslimských bratří, kteří by za nás měli mít větší odpovědnost než země, kterou popisují jako zemi bezvěrců?“ A jiný uživatel odpověděl: „Přísahám při Všemohoucím Bohu, že to jsou Arabové, kdo jsou bezvěrci“.
Široce sdílená je i karikatura saúdskoarabského deníku Noviny Mekky, která ukazuje muže v tradičním oděvu, jaký se nosí v zemích Perského zálivu. Dívá se ze dveří obehnaných ostnatým drátem a ukazuje na dveře s vlajkou Evropské unie. Obrázek doprovází text: „Proč je nepustíte dovnitř, vy nezdvořáci?“
Šance na změnu? Mizivá…
Těžko čekat, že tlak světové veřejnosti a západní diplomacie dokáže u vlád arabských monarchií překonat jejich hluboce zakořeněné obavy z demografických změn a ztráty identity, podotýká BBC. Naděje, že by mezinárodní společenství zatlačilo na královské rodiny vládnoucí v Perském zálivu a donutilo je změnit kurz, příliš velká není.
Kromě toho už dali představitelé států Zálivu mnohokrát najevo, že k takto zoufalému vyústění krize v Sýrii došlo jenom proto, že Západ dřív nezakročil proti režimu Bašára Asada. „Teď evropští a američtí činitelé čelí své krátkozraké politice a musí přivítat tisíce syrských uprchlíků,“ poznamenal bývalý katarský diplomat Nassir Al-Chalifa. A je tak o to pravděpodobnější, že tlak a prosby západních diplomatů narazí u představitelů zemí Zálivu na neprostupnou hráz.
