Archeologové na pobřeží severního Peru odkryli už více než dvě stě zachovalých ostatků dětí na jednom místě. Jde o největší dětské obětiště na světě. Nejmladší oběti bylo šest let, nejstarší patnáct. Oblast byla od 10. do 15. století centrem říše Chimú, o níž se dodnes mnoho neví. Jedním z důvodů rituálních vražd mohla být snaha zalíbit se bohům kvůli extrémům počasí, které život v oblasti ztěžovaly.
Archeologové v Peru odkryli už 227 dětských ostatků. Jde o největší obětiště svého druhu
Události: V Peru archeologové našli největší dětské obětiště na světě (zdroj: ČT24)
Asi 140 ostatků vědci našli už loni na jiném nalezišti vzdáleném asi jen dva kilometry. „Zhruba 95 jsme jich našli letos. Celkem od roku 2016 doteď to dělá asi 227 obětí,“ uvedl archeolog z Národní univerzity v Trujillu Gabriel Prieto.
Analýza zubů naznačuje, že děti pocházely z různých koutů země. Většinu z nich Chimúové zabili řezem do hrudníku a pravděpodobně dětem vyjmuli srdce. Lidské oběti byly u předkolumbovských kultur časté. Nález v severním Peru je ale prvním hmatatelným důkazem o hromadném zabíjení dětí.
Pohřebiště jsou nedaleko slavné lokality Chan Chan – metropole říše Chimů, která byla začátkem 15. století velká jako tehdejší Paříž.
„Díky tomu, že ty děti byly pochovány ve vlhké hlíně, v bahně, kde se dochovala řada stop, například stopy po krvi, tak můžeme rekonstruovat průběh náboženského rituálu, který oběti doprovázel,“ uvedla Monika Brenišínová ze Střediska iberoamerických studií FF UK.
Naklonit si přírodu
Kultura Chimú prováděla lidské oběti často, dokládají to například nálezy množství koster z lokality Punta Lobos z roku 1997. Ale proč děti? Jedním z vysvětlení jsou výjimečně silné deště a zřejmě i povodně pravděpodobně spojené s i dnes fungujícím klimatickým jevem El Niño.
Je možné, že situace byla tak těžká, že Chimúové považovali klasické lidské oběti bohům za nedostatečné a proto obětovali i děti nebo mláďata zvířat. Takové vyjednávání mělo božstva naklonit více lidem, přimět je, aby změnila svůj hněv projevující se třeba povodněmi ničícími úrodu. Ačkoli pro udržení své kultury obětovali to nejcennější, co měli, jen několik desítek let na to si je podmanili Inkové.