Washington – Ronald Reagan opouštěl Bílý dům jako jeden z nejoblíbenějších amerických prezidentů v dějinách. I přesto ale jeho druhé funkční období poznamenal skandál – aféra Irangate. Jeho nejbližší poradci se totiž zapletli do tajných dodávek zbraní Íránu a převádění utržených peněz na konta skupin bojujících proti komunistickému režimu v Nikaragui (contras). Tento postup byl v rozporu s Reaganovými často opakovanými veřejnými prohlášeními, že jeho vláda nebude nikdy jednat s teroristy. Reagan, jehož popularita díky aféře výrazně poklesla, prohlásil, že tuto operaci uskutečnili bez jeho vědomí jeho příliš horliví spolupracovníci. Aféra, ve které figuroval i Izrael, Irák či Libanon, byla odhalena právě 3. listopadu 1986.
Aféra Irangate snížila popularitu Ronalda Reagana
U zrodu aféry stála občanská válka v Libanonu. Proíránští šíitští radikálové začali v zemi unášet americké občany a v březnu 1984 se jim dostal do rukou dokonce šéf bejrútské pobočky CIA William Buckley. Tak se zrodil plán na dodávky zbraní Íránu výměnou za propuštění zajatých Američanů. V několika etapách pak USA dodaly Íránu přes Izrael více než tisíc protitankových a protiletadlových střel, které Íránci potřebovali ve válce s Irákem. Proíránští extremisté v Libanonu však výměnou pustili jen dva rukojmí a celá operace nakonec zkrachovala.
Hlavním aktérem skandálu byl podplukovník námořní pěchoty North
Ve středu aféry stál mnohokrát vyznamenaný podplukovník americké námořní pěchoty Oliver North. Jako poradce Rady národní bezpečnosti řídil tajné operace, ve kterých chtěl mimo jiné využít zisku z prodeje zbraní Íránu na podporu povstalců v Nikaragui. Kongres ale odhlasoval zrušení podpory contras a v srpnu 1986 podepsal Reagan zákon zakazující dodávky zbraní mimo jiné i do Íránu. Později se ukázalo, že Northovu činnost schválil poradce pro otázky národní bezpečnosti Robert McFarlane, jeho nástupce admirál John Poindexter i ředitel CIA William Casey. Když se aféra provalila, McFarlane se pokusil o sebevraždu, Poindexter rezignoval, North byl propuštěn a Casey, který odmítl jakékoli spojení s případem, opustil CIA ze zdravotních důvodů.
- Rané dětství Ronalda Reagana autor: ČT24, zdroj: ČTK/AP
- Reagan jako mladý plavčík autor: ČT24, zdroj: ČTK/AP
Reagan jmenoval na vyšetření případu komisi vedenou bývalým republikánským senátorem Johnem Towerem. Ta vypracovala zprávu, která přisuzovala značnou část odpovědnosti Reaganovu nedbalému řízení vlády. Na jaře a v létě 1987 vysílala televize výslechy společné vyšetřovací komise Sněmovny reprezentantů a Senátu, která odhalila předivo podivných finančních a diplomatických transakcí. Výslechy potvrdily Reaganovo tvrzení, že nevěděl o poskytnutí finanční pomoci nikaragujským povstalcům, ale zároveň popřely jeho dřívější tvrzení, že prodej zbraní Íránu měl otevřít nové diplomatické cesty, nikoli vykoupit svobodu amerických rukojmí.
Vyšetřování nezávislé komise dospělo k šesti obviněním. North byl shledán vinným ve třech poměrně malých obviněních, jeho odsouzení bylo ale později zrušeno. Do vězení putoval pouze Poindexter, který byl odsouzen na šest měsíců za vytáčky a lhaní před Kongresem.
Nejasnou roli hrál v aféře Reaganův nástupce George Bush starší. Reaganův viceprezident pod přísahou vypověděl, že o ničem nezákonném nevěděl. Jeho tvrzení však bylo často zpochybňováno. Morálně rozporuplná byla aféra i v Izraeli, který považuje Írán za jednoho ze svých největších nepřátel a spolu s USA v 80. letech podporu tamního náboženského režimu halasně odsuzoval.
