Laponsko je jedinou rozlehlou destinací s divokou přírodou na evropské pevnině. Rozkládá se na historickém území obývaném kmeny Sámů. V současnosti zasahuje do oblastí za polárním kruhem čtyř států: Švédska, Norska, Finska a Ruska. Tu švédskou navštívil a roli mushera si mimo jiné vyzkoušel i Stanislav Bartůšek.
150 kilometrů za polárním kruhem jen málokdo čeká baštu horníků s šiky kouřících komínů. Laponská Kiruna proto natěšené a neinformované milovníky přírody v první chvíli zaskočí.
Přímo za humny města se pak nacházejí vrchy Kiirunavaara a Luossavaara. Kiirunavaara je pravděpodobně největší útvar na světě tvořený železnou rudou a je intenzivně vytěžován. Luossavaara je bývalý důl, v současnosti jeho svahy využívají milovníci lyžařských sportů.
Těžba v Kiruně
Těžební činnost sice za sebou nechává ošklivé šrámy na vzhledu krajiny a pochopitelně negativně ovlivňuje i celkový dojem z města, pro místní je ale nenahraditelným zdrojem obživy. Nelze se tedy divit, že 96 procent jeho obyvatel v roce 2004 souhlasilo s pokračováním těžby i za cenu asanace Kiruny a přemístění o čtyři kilometry na severovýchod. Vlivem důlních prací se totiž centrum propadá. K přestěhování dojde ještě v tomto desetiletí.
Autorem velkorysého a prý i výstředního pojetí celé operace je architekt Anders Wilhelmson, profesor Vysoké školy umění ve Stockholmu. Ultramoderní urbanistický projekt počítá i se dvěma nejzajímavějšími stavbami současné Kiruny. Stěhování s kompletní rozborkou a sborkou tak čeká radnici a kostel.
Impozantní kostel Kiruna Kyrka je největší dřevěnou budovou ve Švédsku a svým tvarem záměrně připomíná saamskou chýši. Právě stoletá chlouba města stojí na vyvýšenině trochu stranou od centra. V novém projektu je jí vyhrazeno atraktivní místo u břehu jezera Loussajärvi.
Druhým pozoruhodným objektem, který zanedlouho zvedne kotvy, je kirunská radnice, tedy Stadshus. Samotnými Švédy byla již před více než padesáti lety vyhlášena za nejzajímavější komunální stavbu v zemi.
Mimochodem její věž míří hrdě do nebes stejně jako nedaleko stojící nosná raketa Maxus. Vysloužilý projektil z arzenálu Evropské kosmické agentury upozorňuje všechny zvědavé a zvídavé návštěvníky Kiruny, že 45 km odtud směrem na sever se nalézá kosmodrom. Jediný na starém kontinentu, ležící mimo území Ruska.
Musherů ráj
Laponsko však pochopitelně není jenom Kiruna. Právě naopak - evropský Klondike stále nabízí šanci okusit ryzí dobrodružství v divočině v duchu legendárních románů Jacka Londona. Nejvěrnější a nejsympatičtější plagiát zdánlivě romantického života zlatokopů z 19. století každoročně okusí účastníci švédské adventurové akce Fjällräven polar.
„Nabízíme mladým lidem alternativu k městským aktivitám a současně vytržení ze světa, v němž se stále častěji dává přednost virtuálním zážitkům před těmi skutečnými - dobrodružství se psím spřežením daleko za polárním kruhem. Nejde o závod, ale o to společně zvládnout 300 km ve čtyřech dnech z Norska do Švédska. Jediným sokem je vlastní slabost,“ vysvětluje ředitel akce Fjällräven Polar Andreas Cederlund.
Nocleh v hotelu z ledu
Drtivá většina z vyvolených aktérů „nevšedního polárního výletu“ nikdy psí spřežení na vlastní oči neviděla, natož aby je ovládala. Přes den lidé podstupují vysilující přesuny, v noci pak v arktické tundře uléhají ke spánku ve stanu či dokonce jen ve spacáku přímo do sněhu. Naštěstí se mohou spolehnout na dokonalou výstroj.
A každou zimu znovu a znovu z ledu vyrůstá ve vesnici Jukkasjärvi, nedaleko od kirunského letiště, největší ledový hotel na světě. Icehotel přímo u břehu řeky Torne je vlastně svým způsobem největší artefakt tradičního lednového Snowfestu, jehož účastníci soutěží v tvorbě ledových soch pod širým nebem.
Na tvorbě interiérů se podílejí umělci ze všech kontinentů. Z bezpečnostních důvodů ani v ložnicích nesmí teploměr ukazovat více než minus pět stupňů. Sprchy tu nehledejte a ani dveře do pokojů, žádné tu nejsou.
