Jsou součástí jednoho areálu, mají společné webové stránky i propagaci. Po staletí patřily témuž šlechtickému rodu – Lichtenštejncům. Přesto jsou diametrálně odlišné. Začíná to třeba návštěvností. Zatímco zámek Lednice ji počítá ročně ve statisících, jeho sestřička Valtice se musí spokojit spíše s jednotkami tisíc návštěvníků. Není divu, zatímco Lednice se může pochlubit třeba monumentálním točitým schodištěm vyrobeným z jednoho kusu dřeva, Valtice mohou nabídnout tak leda zrcadlo prostřelené kulkou ze sovětské pistole. Přesto byste na své návštěvě Lednicko-valtického areálu neměli opomenout ani Valtice.
Skvostné vybavení, živé barvy a davy turistů – to všechno neodlučně patří k Lednici. Zvláště v turistické sezoně si tu na prohlídku pěknou chvíli počkáte, a to i přesto, že zámek nabízí hned dva prohlídkové okruhy. Čekání si ale můžete zpestřit třeba prohlídkou parku. Když máte štěstí a dorazíte včas, můžete si ho zpříjemnit také show s dravými ptáky, která se nedaleko zámku koná v hlavní turistické sezonně třikrát denně.
Dav turistů vás bude provázet i prohlídkou zámku. Za stovku si sice můžete připlatit focení, jak jsem ale vyzkoušela na vlastní kůži, člověk toho při prohlídce v reálu moc nenafotí. Do záběru se mu v malých pokojích motají všudypřítomní turisté. Chce-li fotograf počkat, až se přesunou do další místnosti, vyruší ho zase líbezným hláskem průvodkyně: „Pospěšte, za námi jde další skupina.“ Výsledkem jsou rozmazané fotky, nepříliš ideální kompozice.
Faktem ale je, že reprezentační prostory v přízemí zámku působí vskutku majestátně. Většině lidí asi nejvíc utkví v paměti knihovna s výrazně tyrkysovými tapetami a točitým schodištěm. Jak vypadaly tapety před restaurací, se můžete přesvědčit v předsálí. Tady restaurátoři nechali několik polí původních – ve vojenské zeleni.
Koupelny všude, kam se podíváš
O tom, že si Lichtenštejnové nežili špatně, se nejlépe přesvědčíte v prvním patře lednického zámku, jehož prohlídka je součástí druhého prohlídkového okruhu. S valtickým zámkem Lednici spojuje nejen nádherný park, ale i záliba Lichtenštejnů v koupelnách. Snad na žádném zámku jsem ještě neviděla tolik koupelen jako právě v obou palácích Lednicko-valtického areálu. Koupelny se liší barvou, občas i tvarem vany. Zvláště v létě by si v nich unavený návštěvník rád dal studenou sprchu. Zámky mají také společné dlouhé linie propojených pokojů. Jedny dveře stojí v zákrytu za druhými jako domino.
Návštěvu valtického zámku vychutnáte v porovnání s Lednicí v mnohem větším poklidu. Na prohlídku vyráží jenom hrstka turistů. Zaplatíte za ni ale podobně jako v případě slavnější sestřičky. Zato vám ale prohlídku zpestří třeba vystoupení šermířů, které budete moci v poklidu vychutnat z balkonu.
Jen výtah neukradli…
Na své si v zámku přijdou také milovníci techniky. Zachoval se tu totiž výtah, který dopravoval šlechtu mezi jednotlivými podlažími. Horší je to ale s ostatním vybavením zámku. Vlastně jsem si při jeho návštěvě nemohla nevzpomenout na Versailles a další francouzské zámky, kde toho po neustálých revolucích příliš nezůstalo.
Ve Valticích mohla za ztrátu původního mobiliáře, která historiky dodnes nesmírně mrzí, válka. Část vybavení si Lichtenštejnové při svém úprku z Československa odvezli s sebou do Vaduzu. Co zbylo, padlo za oběť sovětským vojákům. Zámek navíc nechvalně proslul masakrem zajatců, které jako „zrádce“ postřílela Rudá armáda. A lépe nebylo ani po válce. Zámek sloužil jako tábor nucených prací, další část jako sušírna chmele. A jen o vlásek pak unikl zřízení továrny ve svých útrobách.
Lepší časy znamenalo pro valtický zámek až zapsání na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Ale zatímco do lednické sestry se čile investuje, na fasádě valtického zámku jsou i dnes vidět nemalé šrámy. Vlastně zblízka celý vypadá tak trošku zpustle.
Nezapomeňte na zámecký sklep
Co nedostatek peněz a válečné rabování ubraly na kráse zámku, dohání zámecký sklep. Jak se vám tu průvodce hned v úvodu pochlubí, jde o nejstarší zachovalý vinný sklep ve městě. Na prohlídce se dozvíte něco o vinařství a samozřejmě řada přijde i na ochutnávku vzorků lahodného nápoje. Valtice přitom potěší hlavně milovníky bílého vína. Červených odrůd se tu pěstuje poskrovnu.
Cizinci se zapotí
Ač se Lednicko-valtický areál chlubí ochranou UNESCO a láká i zahraniční turisty, s cizími jazyky to tu není valné. Při mé návštěvě Valtic si průvodkyně spletla návštěvníky z Francie s Němci, ani s těmi by se ale nejspíš nedomluvila. Jazyk, kterým se na ně snažila hovořit, připomínal němčinu jen s notnou dávkou fantazie.
A v Lednici to nebylo o moc lepší. Na show s dravými ptáky komunikoval pořadatel se skupinkou španělských turistů jen zběsilými posunky. Přitom nutno dodat, že oni turisté kromě španělštiny mluvili plynně anglicky. To se ovšem nedalo říct o pořadateli se zálibou ve znakové řeči. No jo, jsme hold v Česku a zázraky tu čekat nelze. Hlavní je, že se nakonec všichni přeci jen nějak domluvili.
