Londýn – Město, respektive jihozápadní předměstí Londýna, Wimbledon se proslavilo hlavně díky nejslavnějšímu tenisovému turnaji, který se hraje na travnatém povrchu. „Myslím, že lidé oceňují, že jsme zůstali jediným grandslamem, který se hraje na původním povrchu - trávě, že se turnaj hraje stále ve stejném klubu, kde před více než 120 lety vznikl, a že se zde stále hraje v tradičním bílém oblečení,“ zhodnotil hlavní plusy turnaje tiskový mluvčí Wimbledonu Johnny Perkins.
V příjemném tichém malém anglickém městečku najdete mimo tenisového areálu spoustu obchůdků, restaurací a také hezké divadlo, Školu umění nebo Dopravní technický institut. Asi byste nepoznali, že se zde - na rozhraní června a července - koná nejstarší a nejslavnější tenisový turnaj na světě.
Příběh wimbledonského tenisového klubu je přitom téměř tak starý jako příběh samotného tenisu. Původní tenis byl sice vynalezen mnichy ve 14. století ve Francii, o rozvoj moderního tenisu se ovšem nezasloužili francouzští mniši, ale angličtí lordi. V kriketovém klubu v Crystal Palace se totiž rozhodli, že mimo kriketu začnou na velmi krátce střižené trávě hrát i upravenou verzi francouzského tenisu. V roce 1868 se klub přestěhoval do Wimbledonu u Londýna, v roce 1875 vznikla první tenisová pravidla a vše tak bylo připraveno pro uspořádání prvního tenisového turnaje na světě.
Proč se tenis hraje v bílé?
Když byl tenis vynalezen, hrály ženy ve velmi komplikovaných šatech, kterým se říkalo šaty na polonézu. Tyto šaty se všemi doplňky vážily 4,9 kilogramu a také měly korzet, takže ženy nemohly podávat ze shora a také se nemohly sehnout a sebrat ze země míčky. Takže když měla hráčka servis, musela mít míčky v kapsách zástěry. Při nošení takovýchto šatů ve slunečný letní den jste se také museli pěkně zpotit. Takže se ženy rozhodly se obléct do bílé, protože takové šaty byly o mnoho pohodlnější a také elegantnější a v té době tenis sloužil také tomu, že se zde setkávali mladé dámy a mladí gentlemani, aby si zde našli své životní partnery, a v bílé vypadaly dámy velmi atraktivně. Muži si oblékali bílou, protože v takovém oblečení hráli už i kriket. „Bílá je nudná, kromě toho, když si ji obléknete ve Wimbledonu,“ říká Serena Williamsová.
Aby bylo možné udržovat trávu nízkou a rovnou, používali v klubu v roce 1872 válec tažený koňmi a tento stroj vstoupil do historie Wimbledonu. V roce 1877 se totiž rozbil a jeho oprava měla stát 10 liber. Klub si ale takovou investici nemohl dovolit. Takže se jeho členové rozhodli uspořádat v červenci malé mistrovství pro pány. Prodali lístky veřejnosti - jeden lístek stál šilink, což je teď zhruba 10 centů. Mistrovství navštívilo asi 200 diváků, pořadatelé tak získali 17 liber, mohli svůj válec nechat opravit a ještě z toho měli zisk. Tehdy si řekli: „To je dobrý nápad, uspořádáme turnaj i příští rok.“ Takže největší turnaj na světě existuje jen proto, že se se rozbil nějaký válec. Turnaj žen se ve Wimbledonu poprvé konal pouze 7 let po mužském - v roce 1884 – a v jeho finále se utkaly dvě sestry.
Johnny Perkins, tiskový mluvčí Wimbledonu:
„Máme diváky na celém světě. Turnaj uvidí 378 milionů lidí a přitom se na úvodní turnaj v roce 1877 přišly podívat pouhé dvě stovky. Trošku jsme od té doby vyrostli. Stejně tak jako prize money, které tehdy byly okolo 12 guineí, což byla libra a šilink, a teď jsou okolo 16 milionů liber.“
Historii a tradici vidíte v areálu tenisového a kriketového klubu ve Wimbledonu na každém kroku, i současné šatny pro hráče jsou stále původní dřevěné. Nikde nejsou žádné reklamní plochy, tenisté musí hrát v předepsaném bílém oblečení a typické je i podávání jahod se šlehačkou nebo šampaňského. V neděli, která je mezi prvním a druhým týdnem turnaje, se tradičně nehraje. A patronát nad grandslamem stále drží britská královská rodina v čele s patronkou klubu, anglickou královnou Alžbětou. Její bratranec vévoda z Kentu je prezidentem klubu a každoročně společně s chotí předává ceny vítězům.
O přípravu a hladký průběh turnaje se stará až 7 000 lidí, například sběračů míčků je 250. O tuto práci má přitom na začátku zájem okolo 700 000 dětí, po 6 měsících tvrdého tréninku vyberou organizátoři turnaje 250 šťastlivců, kteří se pak účastní dvoutýdenního turnaje.
A tradici drží ve Wimbledonu, i pokud jde o povrch, na kterém se hraje. „Používáme typ trávy, kterému se říká jilek vytrvalý. To je nejlepší tráva pro tenis. Všechny výzkumy, které jsme udělali, říkají, že to je ta nejtvrdší tráva. Tato tráva je posekaná na výška 8 milimetrů. Sekáme ji na tuto výšku každý den. To dává optimální podmínky pro odraz míče a také pomáhá, aby tráva co nejdéle vydržela,“ popsal Perkins. Většina práce je hotova před turnajem, během turnaje jde hlavně o to kurty kontrolovat, každý den je tráva také sekána, lajnována, večer ji správci kurtu zalejí, zakryjí a druhý den začíná celý proces nanovo.
Rekord na zakrytí kurtu je 22 sekund. Rychleji už to udělat nelze, protože hráči a rozhodčí by nestačili utéct. Ti, kteří trávu zakrývají, jsou trénovaní i na to, že když při pokrývání uklouznou a spadnou, tak se ostatní nezastaví a oni na chvíli zůstanou pod plachtou, protože je důležitější uchovat trávu suchou než čekat, až vstanou.
