Severoitalské Livigno, prakticky na dohled od švýcarských hranic, znají nepochybně hlavně lyžaři. Například poslední zimu sem zavítalo téměř milion turistů. Livigno stojí ovšem za návštěvu i v létě nebo na podzim.
Údolí Livigna si díky tomu, že je ze všech stran obklopené alpskými velikány, vysloužilo přezdívku Italský Tibet. Už v dávných dobách byl tento kraj popisovaný jako vinea et vineola. Tohle sousloví ovšem nenaznačuje, že by se tu pěstovalo víno, ale upozorňuje na nebezpečí lavin. Poslední větší sněhovou pohromu s tragickými následky zažilo městečko v roce 1951, kdy tu pod sněhem zahynulo sedm lidí.
Zatímco ale dřív přinášel sníh smrt a zkázu, v posledních letech sem přináší především peníze a prosperitu. Nával turistů, zvlášť v zimních měsících, je obrovský. Ze „zapadákova“, kterým bylo Livigno ještě v sedmdesátých letech minulého století, se prakticky přes noc stal vyhlášený turistický ráj.
Maria Sofia Silvestri, hoteliérka:
„Nejvíc lidí příjíždí do Livigna během hlavní zimní sezony, která trvá od ledna do března. Výborné sněhové podmínky sem lákají sjezdaře, snowbordisty i běžkaře. Přes léto se tu zase s oblibou scházejí cykloturisti a bikeři. Kromě toho je pro Livigno typické i nakupování ve velkém, kterým se baví návštěvníci po celý rok.“
Livigno mělo vždycky, snad díky své nedostupnosti, zvláštní daňové úlevy. V současnosti to znamená, že jde o tzv. duty free zónu. Zboží, které si tu koupíte, je zbaveno DPH, a tudíž je výrazně levnější. Turisté tak do Livigna přijedou na dovolenou, odpočnou si nebo si zasportují a jako bonus si zde ještě výhodně obstarají nákupy.
Díky okolní okouzlující alpské krajině nemusíte nutně trávit všechen čas jenom mezi regály obchodních domů. Ať už s průvodcem nebo bez, čeká na vás v oblasti řada atraktivních vysokohorských stezek i náročnějších treků.
