Alba (Itálie) - Vypadají jako vrásčité brambory, jsou cítit medem, česnekem, potem a hnijícím vlhkým listím. I přesto jsou po kaviáru druhou nejdražší pochoutkou na světě. Řeč je o lanýžích, jejichž cena letos stoupá ještě víc než v minulých letech. Může za to výjimečné sucho. Zájem o ně ale stejně neklesá, labužníci jsou ochotni za tuto vyhlášenou delikatesu platit královské peníze. Za sto gramů těch nejlepších kousků se nyní může zaplatit v přepočtu až patnáct tisíc korun.
Kvůli přílišnému suchu cena lanýžů stoupá. Milovníky této aromatické houby to ale neodrazuje a dveře obchodníků na mezinárodním trhu v italské Albě se netrhnou. Své o tom ví i Giovanni, jehož rodinu živí sběr této podzemní houby už čtvrtou generaci. V okolí Alby hledá se speciálně vycvičeným psem všechny druhy. Nejlepší úlovek představují lanýže bílé. „Sezona bílých lanýžů je velmi krátká. Můžeme je sbírat nanejvýš dva až tři měsíce. A nikdy jich není tolik, abychom uspokojili poptávku,“ řekl sběrač lanýžů Giovanni Monchiero.
Do hloubi listnatých lesů se sběrači lanýžů vydávají skoro každý den. Vyráží kolem třetí hodiny v noci a končí, ještě než se rozpadnou ranní mlhy. Lovci lanýžů si tak střeží oblíbená místa. Konkurence je totiž veliká, zvláštní sběračské povolení drží asi čtyři tisíce lidí. Noční hledání má ale i jiné praktické důvody. „Pes pracuje líp, ranní chlad absorbuje vlhkost země a pomáhá uvolňovat výrazné aroma lanýžů,“ podotkl Monchiero.
Za nejlepší kousky se platí až patnáct tisíc korun
Lanýže rostou pod kořeny stromů, hlavně pod lískami, lipami, duby a topoly. Přestože sběrači mají vytipovaná svá místa, nikdy neví, kde přesně poklad najdou. Když pes vzácnou houbu vyčenichá, musí ji jeho pán opatrně vyhrabat. Dopředu se totiž nedá odhadnout, jak bude hrouda veliká. Díru po každém lanýži pak houbař pečlivě zahladí. V týdnu posbírané lanýže se o víkendu prodávají na trhu v Albě. Za ty nejlepší kousky se v přepočtu platí i patnáct tisíc korun za sto gramů.
Svoje páchnoucí úlovky ale nemůže zákazníkům nabízet každý. Malý stánek dostanou jen prověření obchodníci. Všichni navíc musí ráno předložit své zboží ke kontrole. „Sledujeme kvalitu lanýžů, zvážíme je, spočítáme a během dne ověřujeme, že neprodávají nic navíc,“ vysvětlil odborník na kvalitu lanýžů Paolo Stacchini.
O ceně si ale prodejci rozhodují sami. Řídí se jednoduchým pravidlem - čím větší houba, tím dražší. Největší kusy přitom obchodníci ukazují jen zákazníkům, u kterých získají pocit, že přijeli opravdu utrácet. Nebo se draží - vůbec nejdražší bílý lanýž koupil před pěti lety v aukci miliardář z Makaa. Za 1,5kilovou specialitu zaplatil v přepočtu přes 6,5 milionu korun. K plnému zážitku z jedinečné houby přitom stačí i drobnější hrudky. Zvlášť když se musí do dvou týdnů spotřebovat. Chuť i vůně lanýžů je totiž natolik intenzivní, že jimi stačí jídlo jen lehce dochutit.
