V době padesátého výročí metra vzbudilo pozornost i jeho nové virtuální ztvárnění. Počítačová hra Back in Service zatím umožňuje zájemcům řídit soupravu historických vozů Ečs na trase A. Po večerech ji začal tvořit vývojář Dominik Vojta. Aby získal prostředky k dokončení svých plánů, zahájil crowdfundingovou kampaň, která měla velký úspěch. Dominik Vojta poskytl rozhovor pro Události, komentáře, vedl ho s ním Daniel Takáč.
Proč jste si vzal zrovna pražské metro?
Už jako dítě mě pražské metro fascinovalo. Koukal jsem na to a měl jsem rád počítače a hry, tak jsem si chtěl takovou hru vždycky zahrát. Takže jsem si tu hru udělal.
Říkáte ‚zahrát‘ hru. Je to víc hra, nebo víc simulátor?
Jsem opatrný se simulátorem. Kromě ježdění se soupravou se tam snažím dostat i prvky hry.
Co to znamená? Musí mít hra nějaká pravidla, nějaký průběh, cíl, aby bylo co vyhodnocovat? O co jde u vás?
Jde o to umět vést soupravu třeba tak, aby hráč projel včas všechny zastávky, což je na té lince docela složité. Je jich tam hodně a pak za ně získá body, zkušenosti a za ty si potom odemyká různé předměty ve hře.
Jak víte, jak vypadá metro tam, kam se cestující nedostanou? Třeba v tunelech.
Hodně jsem musel použít fantazii. Ale ne všude. Na internetu jsou dostupné různé fotky ze zákulisí, takže tam jsem se inspiroval a čerpal.
Pro svoji hru jste vybral vozy pražského metra Ečs. Jsou to ty nejstarší, které se používaly od začátku, od sedmdesátých let. Na trase A, kterou jste naprogramoval, nejezdily. Nesáhl jste po těch nejmodernějších.
Já si pamatuji z dětství, že jsem občas Ečs viděl. Mám vzpomínku na kulatá světla – mělo to uvnitř jinou atmosféru.
To je velké lákadlo?
Je to tak, mělo to takovou atmosféru a atmosféra je jedna z hlavních věcí, které se ve hře snažím zachytit.
Detaily kabiny máte někde nafocené? Detaily kabiny i salonu – tedy prostoru pro cestující – už dnes nejsou úplně k vidění. Pravda, při historických jízdách ano.
Přesně, při historických jízdách. Byl jsem se několikrát podívat a mám hodně fotek.
Zvuky a další věci děláte jak?
Hru jsem dělal na koleni, takže zvuky vznikaly tak, že kamarád byl ve Varšavě, kde podobná souprava ještě jezdí. Říkal: Nechceš natočit zvuky dveří, když se zavírají? Říkám: Jasně. Doma jsem to očistil od ruchů, a tak vznikly zvuky do hry.
Už jsem se zmínil, že jste naprogramoval část trasy A. Máte hotovo od Dejvické po Můstek. Áčko se vám líbí nejvíc?
Líbí se mi hodně, líbí se mi atmosféra, stanice mi přijdou nejhezčí.
Pracoval jste na tom po večerech vedle svého zaměstnání, pak jste spustil crowdfunding, vybral jste desetkrát tolik, než jste chtěl, takže peníze by byly. Jak budete hru rozšiřovat?
Zezačátku jsem to dělal jako koníček pro sebe, pro pár nadšenců. Úsek, který jsem tam chtěl mít, byl poměrně krátký. Teď už vím, že díky tomu rozpočtu se nám tam podaří dát mnohem delší úsek. Můžu si dovolit modeláře, zvukaře, kteří mi s tím pomáhají. Chtěl bych mít celou linku A včetně zázemí a depa. Když zbude prostor, tak ještě linku C.
A linku D?
To uvidím.
Že byste předběhl realitu.
Také mě to napadlo, bylo by to zajímavé, ale podkladů jsem zatím moc neviděl.
Mluvil jste o spolupracovnících. Bude to pár lidí, nebo to už je v podstatě na firmu?
Je to pár lidí, většinou mladí kluci, kteří rádi modelují, mají rádi vlaky. Dám jim příležitost za to, co dělají rádi, dostat zaplaceno.
Až bude metro hotové celé – myslím to vaše, ne to reálné – co bude dál? Třeba tramvaje v historickém centru Prahy?
Mám rád třeba i autobusy a několikrát jsem i přemýšlel nad tím, udělat třeba něco zase z prostředí tohoto světa. Nápadů na další hry je hodně.
