Praha/Ostrava – Jaromír Šavrda, jeden z mála ostravských chartistů, skončil ve vězení poprvé na konci 70. let minulého století. A důvod? Opsal nejméně čtrnáct knih. Mezi nimi například Úsměvy Jana Masaryka či Kacířské eseje o filozofii dějin Jana Patočky, Solženicynovo souostroví Gulag nebo Švandrlíkovy Černé barony. Událostí roku 1989 se nedožil, donedávna rodinné dokumenty spravoval syn a vnučka, nyní přecházejí do správy ostravského archivu.
Své dopisy psal Jaromír Šavrda z několika věznic, často s obavami, jestli je vůbec někdo někdy bude číst. Do hledáčku StB se vlastně dostal kvůli své lásce k literatuře. Signatář Charty 77, knihovník, středoškolský učitel a novinář si v roce 1972 založil vlastní samizdatovou edici Libri prohibiti. Kvůli aktivnímu působení v samizdatu skončil v roce 1979 na dva a půl roku ve vězení. Podruhé se dostal za mříže v roce 1983, jeho zdravotní stav v té době byl už ale velice vážný, na což upozorňovali i evropští spisovatelé.
Všichni upozorňovali na podlomené zdraví muže, který se provinil opisováním knih na stroji. Jako spisovatel byl Šavrda nesmírně všestranný; psal detektivky, sci-fi povídky, básně, divadelní hry, literárně zpracoval rovněž své zkušenosti s pronásledováním Státní bezpečností a s pobytem v komunistickém vězení.
Sametové revoluce se nedožil, zemřel v květnu 1988, bylo mu 55 let. Šavrda umírá jen dva týdny poté, co ve vězeňské nemocnici v Hradci Králové zemřel mnohem známější disident Pavel Wonka.
Památce ostravského spisovatele Jaromíra Šavrdy a jeho ženy Dolores Šavrdové je věnován festival Šavrdovský květen, v jehož rámci na ostravského chartistu zavzpomínají ve čtvrtek 30. května od 18:00 i v Knihovně Václava Havla.
