Praha – Jedna z dominant panoramatu hlavního města, televizní vysílač na Žižkově, má poněkud pohnutou historii. Základy více než dvousetmetrové věže totiž leží v místě bývalého židovského hřbitova ze 17. století. Když zde byly v roce 1985 zahájeny stavební práce, komunistické úřady ani dělníci si ale příliš starostí s pietou zemřelých nedělali. Ostatky židů vyhrabávali pomocí bagrů a kamenné náhrobky použili jako materiál pro dlažební kostky do centra Prahy.
Pražané šlapou po židovských náhrobcích
K první devastaci židovského hřbitova došlo již na konci 50. let minulého století. Se svolením židovské obce se část pietního místa změnila na park, jenž je dnes pojmenován Mahlerovy sady. Dělníci otočili náhrobky písmem do země a ně přišla navážka.
Kvůli stavbě vysílače se ostatky židů vybagrovaly ven
Podle ředitele pražského židovského muzea Lea Pavláta ovšem ke skutečnému barbarství došlo až v souvislosti s výstavbou Žižkovské věže v roce 1985. Tehdy byla zničena další část pražského hřbitova. „Na to místo přijely bagry a začaly vyhrabávat ostatky,“ popsal stavební práce před téměř třiceti lety Pavlát.
- Zdemolovaný žižkovský hřbitov zdroj: Židovské muzeum v Praze http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/34/3350/334974.jpg
- Povalené náhrobky na židovském hřbitově zdroj: Židovské muzeum v Praze http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/34/3350/334976.jpg
- Židovský hřbitov na Žižkově zdroj: Židovské muzeum v Praze http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/34/3350/334972.jpg
- Židovský hřbitov na Žižkově zdroj: Židovské muzeum v Praze http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/34/3350/334973.jpg
Pro společnost Spoje, která vysílač potřebovala kvůli lepšímu pokrytí Prahy televizním signálem, i pro firmu IPS, která věž stavěla, byl tento prostor bezvýznamným územím. „Nikdo neříká, že bylo šťastně vybráno, ale byl to nějaký kompromis,“ omlouvá chování komunistických úřadů, které zničení historické památky schválily, bývalý stavbyvedoucí Miloslav Rovný. Podle něj už místo bylo znehodnoceno dávno předtím.
Židovský hřbitov na Žižkově fungoval už v době baroka, založen byl v roce 1680, v době morové epidemie. Do roku 1890, kdy se zřídil nový židovský hřbitov ve Strašnicích, tu pochovali přes 40 tisíc lidí. Za nacistické okupace se mezi starobylými náhrobky svých předků procházely maminky s kočárky. Němci totiž židům zakázali korzovat po městě. „Bylo to jediné místo v Praze, kam mohli chodit jakoby do parku,“ popsal Leo Pavlát.
Pražská židovská obec v 80. letech s devastací hřbitova souhlasila, ale stanovila si několik podmínek. Jakmile by dělníci narazili na nějaký náhrobek či dokonce lidský systém, ihned musí přestat pracovat s těžkou technikou.
Z náhrobků dlažební kostky na pěší třídu?
Židovské instituce zemní práce zřejmě příliš bedlivě nesledovaly, protože proti nedůstojnému nakládání s lidskými těly se ohradili až pracovníci z Muzea hlavního města Prahy. Potvrzuje to i dokument z prosince 1985. V něm památkáři upozorňují, že stavební firma bagrovala kosterní pozůstatky a kameny a odvážela je na skládku.
Kvalitnější kameny skončily podle mnoha svědectví jako dlažební kostky na pěší zóně mezi Václavským náměstím a Národní třídou. Projektant Žižkovské věže Václav Aulický dokonce židovskou obec obvinil, že náhrobky městu „za slušné peníze“ prodala. Bývalý rabín obce Daniel Myer ovšem takové tvrzení odmítá. Lidi si bohužel mnohdy přidávají nebo pletou historii. To nebyla žádná žula, která by se dala obrousit, a daly se z ní udělat dlažební kostky, tvrdí o náhrobcích rabín.
I přes spory ohledně osudu hrobů starých pražských židů je jistá jediná skutečnost. Exhumované kosti byly nakonec uloženy do rakví a pohřbeny na novém židovském hřbitově ve Strašnicích.
27 minut
Z metropole
