Praha se po čtyřech letech opět připojí k mezinárodní kampani Vlajka pro Tibet a na budovách magistrátu vyvěsí od pátku 8. března do neděle 11. března tibetskou vlajku. Gesto upozorňující na porušování lidských práv v čínské autonomní oblasti je dalším projevem proměny metropolitní politiky vůči Pekingu, kterou nastolilo nové pražské vedení.
Vlajku pro Tibet vyvěsí Praha pojedenácté, vlát má na budově Nové radnice a Škodova paláce. Tradici zavedl někdejší občanskodemokratický primátor Pavel Bém v roce 2004 a pokračovali v ní i jeho nástupci až do roku 2014 (s výjimkou roku 2009). Od zvolení Adriany Krnáčové (ANO) magistrát vlajku nevyvěšoval.
„Předchozí vedení hlavního města upřednostňovalo dobré politické vztahy s Čínskou lidovou republikou a nezohledňovalo skutečnost porušování lidských práv a svobod nad touhou po ekonomické výhodnosti vztahů. Tyto vize předchozího vedení se dosud nenaplnily ani v získání pandy do pražské zoo,“ komentuje předchozí praxi primátor Zdeněk Hřib (Piráti).
Změny v partnerství i návštěva z Tibetu
Změnu politiky současného vedení ve vztahu k čínským otázkám naznačuje i jeho vlažný přístup k někdejší pražské snaze obstarat zoologické zahradě vzácné pandy velké. Projekt momentálně stojí.
Letos v lednu také rada magistrátu zplnomocnila primátora Zdeňka Hřiba k jednání se starostou Pekingu o vyjmutí článku 3 ze smlouvy o partnerských městech Praha – Peking. V něm stojí, že Praha uznává politiku jedné Číny, a takováto politická deklarace nemá podle primátora ve smlouvě místo. Smlouvu uzavřelo předchozí vedení metropole v roce 2016 krátce před březnovou návštěvou čínského prezidenta Si Ťin-Pchinga.
Šestého března se primátor Hřib také oficiálně setká s předsedou tibetské exilové vlády Lozangem Sanggjäem, který přijede do Prahy na pozvání pořadatelů festivalu dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět.
Do projektu Vlajka pro Tibet, který každoročně pořádá občanské sdružení Lungta, se zatím (k 27. únoru) přihlásilo 678 tuzemských radnic. Instituce je vyvěšují po celém světě s cílem poukázat na porušování lidských práv v Tibetu. Připomíná tvrdě potlačené protičínské povstání 10. března 1959, od kterého letos uplyne šedesát let.
Čínská armáda vtrhla na území nezávislého Tibetu v říjnu 1950. Po povstání 10. března 1959 tam byl nastolen systém vojenských kontrolních výborů, od roku 1965 je Tibet čínskou autonomní oblastí. Podle svědectví mnoha aktivistů a pozorovatelů jsou v Tibetu stále porušována základní práva jako svoboda slova, politické a náboženské vyznání nebo kulturní identita. V důsledku cílené migrace čínských obyvatel se Tibeťané stali ve své zemi menšinou.
Do české zahraniční politiky vnesly otázku podpory a ochrany lidských práv listopadové dny a tandem ministra zahraničních věcí Jiřího Dienstbiera a prezidenta Václava Havla, kteří měli oba jako bývalí signatáři Charty 77 zkušenost s komunistickým kriminálem. Sama Charta 77 navíc vyzývala československé úřady k dodržování tzv. helsinského aktu, jejž ČSSR signovala a který se zavazoval právě k ochraně lidských práv.
Lidskoprávní problematika se tak na začátku 90. let stala jedním z hlavních témat československé (a později české) zahraniční politiky, Václav Havel opakovaně projevoval slova podpory opozičním aktivistům v zemích s nedemokratickým režimem (Čína, Kuba) a s dalajlamou ho pojilo osobní přátelství. Díky němu se také tibetský duchovní vůdce opakovaně účastní konference o lidských právech Fórum 2000.
Od akcentu na lidská práva tuzemská diplomacie začala ustupovat za vlád ODS, vztahy s Čínou ale zintenzivnil až kabinet sociální demokracie a ANO; za jeho působení došlo k opětovným cestám nejvyšších vládních představitelů do Číny, uzavření partnerství mezi Prahou a Pekingem i návštěvě čínského prezidenta v Česku.
