Praha - V dobách, kdy v Praze nestála žádná porodnice, pomáhaly ženám porodní báby. Ty se od dob Marie Terezie musely řídit velmi přísnými pravidly. Iniciátorem těchto regulací byl osobní lékař Marie Terezie. Díky němu se začalo více dbát na dozor státu nad zdravotnictvím a vzniklo nařízení pro vzdělání porodních bab a byl vydán i generální zdravotní řád. A kde ženy rodily v době, kdy nebyly klasické porodnice? Předchůdcem dnešních pražských porodnic je Vlašský špitál, který stál na Malé Straně. Pro rodičky tam bylo 20 postelí a tři porodní lůžka. V současné době je v areálu Italské kulturní středisko.
Pravděpodobně nejznámější pražská porodnice sídlí na pražských Vinohradech v budovách Zemské porodnice U Apolináře. Budova vznikla podle projektu významného vídeňského stavitele Josefa Hlávky, který se inspiroval viktoriánskou architekturou. Po stránce hygienické to byla vzorová evropská stavba své doby. Ženy si tu mohly vybírat ze tří tříd kvality. V té nejnižší mohly rodit i neplatící matky.
Ještě v 19. století vznikla další pražská porodnice – na ostrově Štvanice. Potkal ji ale stejný osud jako tu v Rooseveltově ulici – obě zanikly kvůli špatným hygienickým podmínkám. Další porodnice se v Praze objevily až ve 20. století, například Ústav pro péči o matku a dítě v Podolí navrhl významný pražský architekt Rudolf Kříženecký. Ve stejné době se začala psát i historie porodnice ve Fakultní nemocnici na Vinohradech. V roce 1924 tam otevřeli dvacetilůžkový gynekologický oddíl v rámci chirurgie.
Další pražská porodnice funguje v Thomayerově nemocnici v Krči, jejíž funkcionalistické budovy vznikly koncem 20. let minulého století jako součást tzv. Masarykových domovů. Jeden z posledních porodních sálů začal sloužit rodícím matkám v rámci motolského komplexu. Tamní porodnice nejprve fungovala v provizorních dřevěných pavilonech, v 90. letech se pak přesunula do tzv. modrého pavilonu. V moderní budově sídlí i porodnice FN na Bulovce, nový gynekologicko-porodnický pavilon tam vznikl v 80. letech minulého století.
