Lékaři vyděrači. Vyhrožovat odchodem od operačního stolu je totéž co vyhrožování smrtí a obyčejné vydírání. Lékaři vyděrači se neštítí zneužívat ke zvýšení platů i nevinné novorozence. Vyděrači napínají požadavky… Ekonomika někam zmizelaStručný přehled novinových sentencí z poslední doby potvrzuje, že debatu o protestu lékařů, kteří bojují za zvýšení platů hromadnými výpověďmi, zcela ovládlo etické hledisko. Ekonomika, o niž šlo na začátku, se poněkud vytratila. Přitom na startu akce se hovořilo o tom, že věc má mít výhradně ekonomický rozměr. Vláda prohlásila, že peníze na vyšší mzdy nejsou, neboť procházíme ekonomickou krizí (růst HDP kolem 2 % je dnes už chápán jako krize), a kdo tomu nechce rozumět, musí být omezený. Nikoli etika, ale matematika a ekonomika, toť, oč tu běží, troubo.
Lékařská lekce tržní maximalizace zisku
Lékaři vyšli vstříc ekonomicko-matematické logice trhu. Hodnota jejich práce je přece dána tržními podmínkami, a protože jim tyto podmínky momentálně nevyhovují, dali výpověď. Je to právo každého občana, který bere vážně, že cenu jeho práce určuje vztah nabídky a poptávky. Neříkával konečně i prezident republiky, že když je v kapitalismu někdo nespokojen s tím, kolik dostává peněz, nemá stávkovat, ale má jít jinam nebo dělat něco jiného? Ve chvíli, kdy se z lékařů jednotlivců v hromadné výpovědi stalo množství, se jednoduchý ekonomicko-matematický problém zkomplikoval. Cena povolání lékaře jde prudce nahoru, a místo logiky peněz se začíná uplatňovat logika etická.
Pacienti mají právo na dobrou péči, a lékaři je nesmějí vydírat tím, že jim tuto péči neposkytnou, anebo budou hromadnými výpověďmi hazardovat s její dostupností. Je opravdu povinnosti lékaře léčit za každých podmínek? Musí lékaři nejprve zohledňovat etiku, slib pomáhat nemocným, a teprve potom se ohlížet po ekonomice? Vztahují se na ně jiná měřítka než na ostatní, kteří stejně jako oni vstupují na trh práce, aby tu prodali schopnosti a znalosti za co nejvyšší cenu? Aby vyhověli základnímu pravidlu trhu, jež velí „maximalizovat zisk“?
Výmyk z tržní logiky
Z veřejných debat se zdá, že když se právě o to lékař snaží, je v jeho jednání něco zásadně neetického (mimochodem: lékaři v tom nejsou sami, při stávce učitelů padaly podobné argumenty – „děti nesmí být rukojmí!“), dokonce zvráceného (vydírání!). Podle průzkumů si to myslí víc než polovina obyvatel. Znamená to tedy, že více než polovina obyvatel cítí, že povolání lékaře se nějakým zvláštním způsobem vymyká z tržní logiky. S matematikou a ekonomikou si už nevystačíme; do úvah o platech musíme vložit etický a estetický rozměr, postoje a osobní hodnoty, a také otázku spravedlnosti.
V Česku to nemusí být tak těžké, jak se z neplodných vyjednávání mezi vládou a lékaři zdá. Lékařská práce je trvale nejprestižnějším povoláním; zdraví je s rodinou dlouhodobě na vrcholu žebříčku hodnot. Není tedy zvláštní, ne-li schizofrenní, že takto společensky preferované povolání, které navíc považujeme za eticky výjimečné, se musí dožadovat vyššího platového ocenění hromadným (vy)užitím (zneužitím) principů kapitalistického trhu práce?
I kdyby pokus lékařů o maximalizaci zisku měl přinést prosté zjištění, že tři E: etiku, estetiku a ekonomii – nelze od sebe nikdy odpreparovat, tedy že ekonomie není neutrální, univerzální věda, nýbrž vždy věda přísně politická, nebyl to protest zbytečný. Ve hře totiž dávno nejsou jenom lékaři, nýbrž veřejné služby obecně. Všude tady vládne schizofrenní rozpor mezi společenskou hodnotou a finančním ohodnocením.
Mimochodem, víte, která dvě povolání jsou nejpreferovanější po lékařích? Vědci a učitelé.
(texty z blogu Petra Fischera publikuje pravidelně deník HN)