Praha - Kauza Kuřim nevyvolává jen otázky spojené se samotným případem týrání dětí. Můžeme se ptát také na to, jak o těchto událostech informovat veřejnost, co by se mělo prezentovat v médiích a co by mělo zůstat skryto za dveřmi soudní budovy. Soukromí, a zejména pak soukromí dotyčných dětí, mělo být v tomto případě jednoznačně více respektováno.
Povinností novináře je shánět informace. Problém podle Radka Mezuláníka z Univerzity Jana Amose Komenského nastává tehdy, když se musí rozhodovat, jakým způsobem a co lze publikovat. „Nejen takzvaně bulvární média, ale i ta, která tvrdí, že jsou seriózní, v tomto případě do jisté míry porušila etický kodex Syndikátu novinářů i obecně platná pravidla slušnosti,“ soudí Mezuláník.
K očím diváků se dostala videonahrávka týrání dětí, což představuje hlavní morální problém. Média však neměla tak detailně referovat ani o dalších osobách angažovaných v případu. Podle Mezuláníka je znalost toho, co by se publikovat mělo a co nemělo otázkou základní mediální gramotnosti.
V současné době se v této souvislosti chystá novela zákona, která by měla výrazně zpřísnit podmínky zveřejňování identity a jmen obětí trestných činů, a to zejména dětí. I když se připravuje již delší dobu, kauza Kuřim ukazuje, jak je existence podobné novely potřebná.
