Kdysi to byli hvězdní bouchači z Pittsburghu, kteří po sobě tvrdě šli, ale naposled si to v boxerském ringu rozdali před nějakými třiceti lety. Henry „Razor“ Sharp a Billy „The Kid“ McDonnen to měli ve vzájemných zápasech na plichtu a zdálo se, že svět se již nedočká rozhodujícího boje, který určí, kdo z nich je o jednu vítěznou ránu lepší. Pro všechny to byla uzavřená kapitola, ale Rambo a Zuřící býk se na stará kolena společně rozhodli napsat ještě další pokračování.
Říká se, že starého psa novým kouskům nenaučíš. Ale proč taky, když ty staré zvládá pořád s nadhledem, vervou a navíc i s jakousi starosvětskou elegancí. Přesně tak, jak to předvádějí ve svém boxerském „déjà vu“ interesantně (a konečně také přiznaně) stárnoucí Sylvester Stallone a svým způsobem nestárnoucí Robert De Niro. Tyhle velké hollywoodské ikony sice už přepnuly do jiného modu, ale pořád mají jiskru, styl a šarm a také chuť utkávat se se (staro)novými výzvami. Tak jako tentokrát, kdy znovu natáhli boxerské rukavice a kraťasy a ještě jednou se protáhli mezi provazy do ringu, aby si to rozdali v chlapské bitvě, kde se budou znovu rozdávat tvrdé direkty a poteče pot a krev. Velký hráč by sice měl odejít včas – ale čas těchto dvou ještě nenastal.
Neboť toto je stará hollywoodská škola, která si pořád drží fazónu. Stallone sice už nevlní svaly jako kdysi, ale ještě před zhruba pěti léty předvedl, že se po amerických horách, Vietnamu a Afghánistánu jeho čtvrtý Rambo na cestě Do pekla a zpět neztratí ani v bývalé Barmě, již dvakrát (naposled před rokem a to nikoli naposled) vedl tým Postradatelných a v Plánu útěku docela nedávno zdrhal s akčním parťákem Arnoldem Schwarzeneggerem z basy, odkud se údajně nedá uniknout. Jako Rocky Balboa byl naposled v profesionálním ringu vcelku nedávno, v roce 2006, a zdálo se, že to byla jeho poslední šance, jak ji někomu pořádně natáhnout a nevypadat přitom nepatřičně nebo dokonce směšně.
A pak se vynořila šance ještě jednou si to rozdat s mlátičkou De Nirem, který po oldschoolovém Roninovi sice trochu zfotrovatěl (Fotr je lotr), ale zároveň v Elitních zabijácích a Sezoně zabíjení dokazoval, že má pořád hodně tuhou kůži, na kterou se mu jen tak někdo nedostane. Naposled jsme ho viděli, jak s holywoodskou partou bouráků ve složení Michael Douglas, Kevin Kline a Morgan Freeman řádí jako Frajeři ve Vegas, takže pro tuhle story musel alespoň trochu upravit životosprávu (i když lívance polité zázvorovým sirupem a zapíjené Jackem Danielsem si stejně neodpustil).
Řeknu to na rovinu: Nebýt těchto dvou (kteří si spolu v roce 1997 již zahráli v Zemi policajtů a mají ve svých filmografiích oscarovou boxerskou klasiku jako Rocky a Zuřící býk), nebyl by na dva dědky, kteří dostanou šanci vrátit se ještě jednou do ringu, kde si dají potácivě po tlamě, nikdo zvědavý. Hlavně proto, že odbytý scénář nabízí příběh, který je banální, předpověditelný jako rána do čenichu, když budete boxovat se svěšenýma rukama, naivní, sentimentální, povrchní, klišoidní a navíc rozkročený či spíše rozpuštěný mezi několik žánrů (komedie, sportovní drama, romance, konverzačka), přičemž evidentně neví, pro který se má vlastně rozhodnout.
Všechno je tu průzračně účelově ohýbáno přes nohu, včetně prvotního, primitivního impulsu, spočívajícího v tom, že když si tihle dva dají po tlamě ve studiu při natáčení boxerské videohry, dostane se záznam téhle trapárny na sociální sítě, což oživí jejich bývalou slávu, vyprodá největší arénu ve městě a nažene je do ringu, kde nějakou dobu dokazují, jak brutální nakládačku dokáže trénovaný geront vydržet a jak ušlechtile a na férovku se nechá knokautovat, aby zažil ten nejkrásnější okamžik ve svém životě. Má přitom sice pocit, že umírá, ale nikdy mu nebylo líp. A kolem pobíhají ztracení a opět nalezení synové (kteří musí tátu dostat zase do formy), pitvorní vnukové a společná osudová žena Kim Basingerová, na kterou je pořád moc pěkný pohled, aniž by se musela svlékat do trenýrek.
Na první (druhý, třetí atd.) pohled naprosto rozbředlá kravina, jíž ovšem Sly a De Niro dokáží povýšit na poměrně snesitelnou oddychovku, které jste díky nim ochotni odpustit, jak je ve skutečnosti blbá, prázdná, nejapná a zbytečná. Zapomenout ale není možné ani na starého rutinéra, sarkastického a nekompromisního trenéra nad hrobem Alana Arkina a poněkud (hodně) přehrávajícího černošského promotora druhé generace Kevina Harta (jenž obstarává něco prvoplánovitého humoru).
Navíc tu měl hodně průměrný komediální čurdař, režisér Peter Segal (Zamilovaný profesor 2: Klumpovi), který zatím žádnou pozoruhodnou díru do filmového světa neudělal, a ani tentokrát to nehrozí, jeden ze svých šťastnějších momentů. Nechal totiž ústřední tandem, aby si tuhle obsahovým balastem naloženou káru poctivě a s šarmem staré školy sám odtáhl, evidentně jim do toho moc nekecal, využil unikátního efektu, že se mu filmové a oscarové boxerské legendy podařilo dostat do jednoho ringu (což tady zatím ještě nebylo), a rafinovaně k nim přisunul půvabně mrckující Kim Besingerovou, která z telenovelou zapáchající romantické zápletky dokázala učinit docela snesitelný vedlejší motiv.
Zvoral toho tentokrát Peter Segal méně než jindy, čímž příjemně překvapil, ale což v žádném případě neznamená, že se z něj stal přes noc velký režisér. Jen v závěrečném duelu měl zřejmě více tlačit na detail a volit méně ilustrativních celkových záběrů, které nemilosrdně prozrazují, že to zas taková řachanda nebyla. Řekl bych to tak, že se Peter šikovně a v závětří svezl na vlně, kterou pro něj (i pro nás) společně načechrali Sly a De Niro – kdo by mu to měl za zlé?
A oni se mu odměnili tím, že i stupidní dialogy odehrávají tak, že je dokážete (možná spíš jako nechtěnou parodii) skousnout, například: On (mužně, ale rozervaně): „Dovolil jsem mu, aby mi vzal dvě věci, na kterých mi v životě nejvíc záleželo – tebe a box. Miluji tě. A vždycky budu! A taky budu vždycky litovat, že jsem ho neporazil, když byl ve formě.“ - Ona (něžně, ale rozhodně): „Tak jdi a nakopej mu prdel!“
Co k tomu dodat, když z vás tohle nevymáčkne slzu nebo úsměv (nebo cokoli jiného, fyziologicky příbuzného), tak se s nimi Zpátky do ringu raději nevracejte.
Místo toho, aby byl tenhle spektákl ještě horší, než jste čekali, se ale dá vcelku příjemně absolvovat, neboť jeho ústřední protagonisté mají stále potřebný drive a pořád to jsou bojovníci a šampioni, jejichž těla sice mírně sešla, ale v jejichž srdci (nebo kde?) zase hoří plamen. A ten vzbuzuje opodstatněný pocit, že to nebude trapárna, že svoji poslední šanci využijí, že to dají úměrně svému věku, ale se stejným odhodláním jako kdysi. Jejich soudný den se blíží a neúprosně ukáže, co v nich opravdu je a kdo bude vítězem. Mají to v sobě, jdou na to – jejich poslední velká show začíná. Není špatné být při tom.
P.S.: Úplný závěr vám nabídne nečekanou a vymakanou legrácku, kvůli které neodcházejte z kina před závěrečnými titulky.
GRUDGE MATCH / ZPÁTKY DO RINGU. USA 2013, 113 min, české titulky, 2D. Režie: Peter Segal. Scénář: Doug Ellin. Kamera: Dean Semler. Hudba: Trevor Rabin. Hrají: Sylvester Stallone (Henry „Razor“ Sharp), Robert De Niro (Billy „The Kid“ McDonnen), Alan Arkin (Louis ´Lightning´ Conlon), Kevin Hart (Dante Slate, Jr.), Kim Basingerová (Sally Roseová), Jon Bernthal (B. J.). V kinech od 2. ledna 2014.
