Sérii děl jedné z nejvýznamnějších osobností českého meziválečného moderního umění vystavuje pražská Galerie Smečky pod názvem Plochy snů. Spatřit více než sto koláží Karla Teigeho umožňuje návštěvníkům spolupráce výstavní síně s Památníkem národního písemnictví, který vlastní 902 autorových děl.
Kurátor Zdeněk Freisleben vtipně doplnil vystavené koláže zásadními, někdy i mile naivními velkoplošnými citáty, které celou výstavu nejen vizuálně zpestřují, ale také nadlehčují a dodávají jí zásadní vyznění.
Karel Teige - teoretik, výtvarný kritik, propagátor moderních architektonických stylů a metod, organizátor, velmi mladý a velmi činný člen zásadních kulturních spolků Devětsil, Levá fronta či Surrealistická skupina - byl důležitým katalyzátorem mladého kulturního dění. V poválečném protirakouském prostředí byl nejen energetickou bombou a mladičkým filozofujícím levicovým intelektuálem, ale také člověkem, který za své činy často tvrdě platil.
Jeho velmi rozsáhlá publicistická činnost, s níž začal zhruba ve dvaceti letech, byla předkrmem pozdějších zásadních, určujících a zakládajících teoretických i vědeckých prací, které se často staly na dlouhou dobou vedoucím vzorem pro rozsáhlé oblasti kulturní tvorby. Teige měl možná i trochu neštěstí v tom, že prostě byl v módě!
Jeho naivní levičáctví se postupem času upravovalo a zklidňovalo, jako jeden z prvních vnímal hrozbu německého fašismu. Upozorňoval stále častěji na existenci ničivé síly zejména na kulturním poli z východu profukujícího stalinismu. To také stále více Teigemu škodilo a posléze po druhé světové válce vedlo k jeho intelektuální i fyzické likvidaci.
Pokud nezapomeneme bouřlivá léta tvorby a bojů, musíme pochopit onu třeskutou kolážovou tvorbu, nad kterou v údivu většina návštěvníků hledí. Je pravda, že koláže vytvářel už jako člen surrealistické skupiny a překročil hranice mezi teoretikem, organizátorem a publicistou směrem k čisté tvorbě. Vytvářel je občasně už od dvacátých let, naplno pak propukla jeho vášnivá tvorba po roce 1935 a nepřestala až do jeho předčasné smrti v roce 1951.
Byl věren postulátům surrealismu, pracoval navíc s velmi kvalitními podklady, kdy vystřihával fotografie a reprodukce z kvalitních tiskovin od opravdových tvůrčích hvězd té doby, počínaje Čechy Sudkem, Funkem, Hákem, Štyrským a konče světoobčany, jako byl Man Ray, Lászlo Moholy-Nagy či třeba Kertész. Stavba jednotlivých děl pracuje převážně s motivy ženského těla – k nim je Teigeho vztah velmi, velmi komplikovaný. Jeden z jeho často uváděných citátů zní: Život je trpký a ženy drahé.
Mám při zhlédnutí vystavených děl logický pocit, že Teige nejen při tvorbě koláží vzorně naplňoval zásadní surrealistické postuláty, ať již dovezené, nebo zde vytvářené, ale také se odreagovával od současnosti i jím samotným kypřené. Však při troše fantazie a dobré vůle je skryté poselství čitelné na pracích z dob protektorátu či pro něj (i pro nás) zlomových let 1948 či finálně 1951.
Výstava potrvá do 31. ledna 2015.
