Praha - Ve věku 79 let dnes zemřel dlouholetý sólista opery Národního divadla, držitel Ceny Thálie za celoživotní dílo, barytonista Václav Zítek. Na první české scéně působil 25 let. Renomé získal především kultivovaností pěveckého projevu, který uplatnil jako vynikající představitel smetanovských postav.
Zemřel barytonista Václav Zítek
Byl nezapomenutelným Kalinou v Tajemství, Přemyslem v Libuši, Vladislavem v Daliborovi nebo Vokem Vítkovicem v Čertově stěně. Ze světového repertoáru vynikl zejména jako Mozartův Don Giovanni a hrabě Almaviva ve Figarově svatbě, Čajkovského Evžen Oněgin, Verdiho Rigoletto a Macbeth nebo Pucciniho Scarpia v Tosce.
Uznávaný pěvec se narodil 24. března 1932 v Tisé u Ústí nad Labem. Studoval soukromě mimo jiné u sólistů Národního divadla Miloše Linky a Zdeňka Otavy. V letech 1952 až 1955 působil jako člen Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého, poté jako člen sboru Národního divadla a jako sólista na oblastních scénách v Ostravě a v Ústí nad Labem, kde si postupně vybudoval svůj široký repertoár.
Angažmá v Národním divadle jako sólista přijal v roce 1969. Na české první scéně působil 25 let a stal se jedním z největších barytonů, kteří zde kdy vystupovali. Svědčí o tom řada představení, ale i významná diskografie a dlouholetá pedagogická činnost.
V Národním divadle účinkoval až do roku 1990, než ho zradilo zdraví. V Praze vytvořil desítky významných rolí a představil se na mnoha koncertech. Vystupoval i po Evropě, v Japonsku a USA, vyučoval na pražské a pardubické konzervatoři a od roku 1977 byl externím pedagogem na Hudební fakultě Akademie múzických umění. Odborníci oceňovali jeho lyrický baryton s velkým tónovým rozsahem i vynikající herecký projev.
Zítek: Dělat umění bez řemesla nejde
Cenu Thálie za celoživotní mistrovství v opeře dostal Václav Zítek v roce 2008. Jak se tehdy svěřil, očekával ji už při svých sedmdesátinách. „To bych ještě dokázal vyjít si pro ni po schodech a pěkně poděkovat,“ uvedl pěvec, který prestižní pohár přebíral v kolečkovém křesle. Od té doby byl prý smířen s tím, že ocenění na něj nevyjde. Důvod spatřoval například v tom, že v roce 1985 dostal titul národního umělce a čtyři roky předtím státní cenu.
„Ovšem tyhle ceny jsem si vyzpíval; například jako jediný jsem na desky nazpíval všechny smetanovské role. Tehdy jsem získal i cenu Grammy za nejlepší operní nahrávku roku - Janáčkovu operu Z mrtvého domu, kde jsem měl roli Šiškova,“ připomněl.
Na současném jevišti Zítkovi vadily nesmyslné aktualizace klasiky a také to, že se mnozí snaží „dělat umění“, ale chybí jim to základní - řemeslo. „Krása melodie a slova jako by ustupovaly do pozadí,“ řekl tehdy.