Básnický sešit Jana Zahradníčka, který byl téměř 60 let považovaný za zničený, vydává Moravská zemská knihovna. Jeho tištěnou podobu představila v polovině února, necelý rok po jeho objevení. Nalezený deník podává svědectví o Zahradníčkově víře ve smysl básnického poslání tváří v tvář nejtěžším zkouškám.
Jan Zahradníček byl zatčen v červnu 1951 a následně odsouzen k třinácti letům vězení v zinscenovaném procesu s římskokatolickými literáty. V té době měl jeho syn tři roky. „Z útlého dětství si moc nepamatuji, více pak z návštěv ve věznicích. Nejdříve v Praze na Pankráci, pak na Mírově a ještě v Leopoldově,“ shrnul své vzpomínky na otce Jan Jakub Zahradníček.
Jednu smutnou vzpomínku si ale vybavuje více než ostatní - když se v roce 1956 otrávily jeho sestry houbami a nakonec zemřely v nemocnici. Kvůli tomu podmínečně propustili jeho otce z vězení a on s ním mohl strávit alespoň čtrnáct dnů.
„Pustili jej s tím, že se vyřizují formality a že pak může zůstat doma. Jenže se změnila doba a přišel telegram, ať se vrátí do vězení, že je to jen na chvíli. Ale nebyla to pravda,“ dodal Jan Jakub Zahradníček. Nakonec tam jeho otec strávil ještě další čtyři roky až do amnestie v roce 1960.
Ve vězení zanechal svůj sešit
Sešit zůstal po propuštění Zahradníčka ve vězení. „Předtím jsme to nevěděli, ale po návratu z vězení mamince řekl, že jej měl, že si jej při propuštění nesl, ale že mu ho sebrali,“ doplnil Jan Jakub Zahradníček. Manželka básníka se poté obrátila na vězeňskou správu s žádostí o vydání písemností. V oficiální odpovědi ale stálo, že byl sešit skartován.
Teprve před rokem se podařilo deník shodou náhod nalézt v leopoldovském vězeňském archivu. Jeho pravost pak potvrdil ředitel Ústavu české literatury a komparatistiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy Jan Wiendl.
Deník je důkazem nezlomné vůle a víry
V deníku jsou zejména texty, které si Zahradníček zapamatoval a po návratu domů je rekonstruoval. Po jeho smrti je pak básníkův přítel a editor Bedřich Fučík zařadil do sbírky Čtyři léta. Kromě nich jsou ale v sešitu také pasáže rozšiřující Zahradníčkovo známé dílo.
Protože měl k dispozici jenom několik listů, musel do deníku zapisovat pouze takové básně, které vyžadovaly už jen malé úpravy. To svědčí o tom, že zaznamenané texty jsou výsledkem dlouhodobého učení nazpaměť, a také o nezlomné vůli a víře nejenom ve smysl básnického poslání.
Nalezený básnický deník Jana Zahradníčka je důležitým dokumentem, který podle Moravské zemské knihovny, která jej nedávno vydala coby faksimile pod prostým názvem Verše: leopoldovský sešit poezie, patří do fondu kulturní paměti českého národa. Na přípravě vydání se podílel také básníkův syn Jan Jakub Zahradníček.
Básník a překladatel, představitel katolicky orientované poezie. Pocházel ze selského rodu v Mastníku u Třebíče a po studiích se soustředil na literární tvorbu, překládal, pracoval jako lektor v nakladatelstvích.
Za svého pobytu v Praze získal mnoho přátel mezi umělci a spisovateli, k nimž patřili třeba František Halas nebo Jan Čep, a příspíval do mnoha literárních časopisů (Tvar, Listy pro umění a kritiku, Literární noviny, Akord).
Po zatčení v roce 1951 a vykonstruovaném procesu s římskokatolickými literáty byl Jan Zahradníček odsouzen na třináct let do vězení. Procházel nejtvrdšími věznicemi a zásluhou Jaroslava Seiferta mu byl trest snížen na devět let s příslibem předčasného propuštění.
Teprve po amnestii v roce 1960 byl Zahradníček propuštěn. Krátce na to, 7. října zemřel v Uhřínově, kde měla rodina od jeho zatčení přikázaný pobyt. V roce 1966 byl Jan Zahradníček rehabilitován.
