Přes 160 děl Keitha Haringa přitahuje od prvních okamžiků do slavné a svižně pracující mnichovské Hypo Kunsthalle nadšené a zvědavé diváky. Po patnáctileté pauze v Německu a poprvé v Mnichově mají diváci možnost si vychutnat momentálně největší světovou prezentaci toho uznávaného předčasně zemřelého autora, který, jak název výstavy vypovídá, často tvořil Proti srsti.
Tvůrce, který je zde ukazován zcela jinak než jako ten, který jen vědomě mixoval prvky komiksu v koktejl, spojující prvky nízké i vysoké kultury. Vytvořil svůj vlastní originální grafický styl, sledoval a komentoval světy hudby, tance, videoumění, drsné sexuality (vlastně homosexuality), problémy lidské existence bez ohledu na původ, barvu pleti či geografické umístění zobrazovaných dějů. Jeho velmi abstrahovaná a jednoduchá, graficky stručná a jednoduše pochopitelná díla až na hranici znakové symboliky jsou střídána složitými větvenými sděleními, přinášejícími v jednom záběru mnohost informací.
V rozlehlých halách Hypobanky zde můžeme do 30. srpna snad poprvé spatřit obří formáty Haringových děl, násobící vehementnost zpracovávaného sdělení, ocenit vložené totemy a plastiky, vychutnat jeho rozměrné umělohmotné plachty se zářícími barvami. Máme možnost spatřit autorova díla i v chronologické návaznosti, od počátečních kreseb, plakátů v metru, děl ve stylu graffiti, fotografií, nechybí ani nejrůznější dokumentace či projekce filmových záběrů. Výstava také připomíná hektické tempo Haringovy tvorby – tak například v letech 1980–85 vytvořil jen v metru mezi 5000 až 10 000 rozsáhlých komiksových graffiti! Tam se také potvrdil a zrodil jeho nezaměnitelný styl.
V čem však je pro nás tato výstava důležitá – představuje či spíše připomíná Haringa jako umělce veskrze politického, angažujícího se v boji proti znečištění životního prostředí, proti atomovému zbrojení, za lidská práva všech, za svobodu lidské individuality, ostře vystupujícího proti rasismu a apartheidu, proti korupci i jiným nepřijatelným stinným stránkám současné moderní společnosti. Zformuloval a vrchovatě naplnil svoji velkou bílou cestu – proti kapitalismu, kolonialismu a církvi. Kurátor výstavy také nazval Haringova hlavní důležitá sdělení ve svém velmi informovaném textu k výstavě nekonečnou politickou linií.
Haring se nebránil rozsáhlému a doslova masovému průniku svých děl, symbolů, znaků, prvků, hesel či drobných komiksů na nejrůznější trička, pulovry, odznaky, knoflíky, postery, tácky, hrnky, letáky či hromadně vyráběné zmenšeniny či reprodukce. Komentoval to se svojí přímočarou ironií heslem „umění je zde pro všechny“. Přitom v podtextu je čitelné ono – politické (umění). Stal se tak vedle totálně zneužívaného Warhola stejně známým a šířeným srozumitelným a čitelným tvůrcem. Zformuloval svým rozsáhlým dílem, vytvořeným ve velmi krátké době (žil od 4. května 1958 do 16. února 1990), vlastně logo druhé poloviny dvacátého století.
