Největší evropské muzeum architektury, již padesát let fungující v budovách kláštera a chrámu bernardinovců v centru skvostně obnovené polské Vratislavi, otevřelo rozsáhlou trojvýstavu, připomínající a dokumentující geniální dílo tří slavných světových architektů, spojených nějakou formou s Izraelem či židovstvím. Velká putovní výstava je navíc z velké části prací českých kurátorů, Tadeáše Goryczky a Jaroslava Němce z ostravského Kabinetu architektury.
Tvůrci využili tří vestavěných podlaží v hlavním výstavním chrámovém prostoru, kde ponechali volné průhledy, aby tak zdůraznili vazby v životě a díle vystavovaných světových autorů. Oddíl věnovaný Alfredu Neumannovi, který po velkou část svého života žil v bývalém i poválečném Československu, kde do své emigrace v roce 1949 studoval, pracoval a vyučoval, připomíná samozřejmě také jeho složitý osud.
Pro vyznění výstavy je důležité připomenout, že když Neumann přenesl posléze svoji tvůrčí činnost do Izraele, pracoval s ním v jeho ateliéru mimo jiných osobností další vystavující, slavný Zvi Hecker, jehož výstava, umístěná v přízemních prostorách chrámu pod názvem Stránky knihy, jasně dokládá až extrémní vliv A. Neumanna jako čitelného vzoru, učitele, kolegy i zaměstnavatele.
Třetí vystavující, který byl mimo jiné i důležitým spolupracovníkem na celém konceptu společné exhibice, Rafi Segal je nejenom činným architektem, ale také profesorem na MIT (Massachusettském technologickém institutu, nejslavnějším vědeckém pracovišti v oboru v globálním měřítku) a hlavně řadu let tvořil přímo se Zvim Heckerem. Jeho část výstavy, sestavená z prací studentů z MIT, se jmenuje Architektura: koncepce a formy.
Myšlenka vystavit jmenované autory takto společně přímo navazuje na jejich životaběh a jasnou pracovní i studijní spřízněnost, což by mohlo být samo o sobě určitě přitažlivé. Zde však se jedná hlavně o díla, která nám autoři prezentace předkládají v pečlivém výběru. Ta potvrzují, že architekti Neumann a Hecker se vyhnuli převládajícím trendům v tzv. mezinárodním stylu oněch let (většiny dvacátého století), máme-li na mysli zejména všeobecně přijímaný funkcionalismus, který značně ovlivnil zástavbu moderních židovských měst či stavebních souborů (například bílý Tel Aviv).
Vidíme před sebou jimi (převážně Neumannem) vytvořenou a jasně dodržovanou formu, až křečovitě se držící geometrie mnohostěnů, přinášející ve svém finálním vyznění po nejrůznějších odvážných kombinacích až nečekané tvary exprese. Tato tvrdohlavost je neuvěřitelná, oba hlavní autoři Neumann i Hecker ze své cesty neuhnuli a šokovali svět svými návrhy a hlavně řadou odvážných realizací. Byli mezi prvními, kteří po uzavřeném základní etapě funkcionalismu otevřeli dveře a odvážně posunuli vnímání moderní architektonické tvorby novým směrem. Tady je důležité připomenout, že po roce 1970, v době zatuhlé a deformující normalizace, většina našich zájemců či odborníků neměla prakticky vůbec možnost tyto stavby vidět, ať již v reálu, tak jejich publikaci.
Výstava je zejména v Neumannově části velmi technologicky náročná – pracuje převážně s příklady (mobily) v měřítku 1 : 1 či s doplňujícími modely ze 3D tiskáren. Fotografie a střídmá barevnost pak dodává prostoru dominanty, které prezentaci oživují a přibližují návštěvníkovi designový názor tvůrce, respektive tvůrců. Očekávanou součástí obou přímo navazujících výstav je prezentace materiálů, dokumentujících soukromý či profesní život autorů formou osobní korespondence, fotografií, maleb a skic či vzácné historické stavební dokumentace.
Závěrem se dá konstatovat, že nebýt známých složitostí doby, byl by se stal Neumann světově nejproslulejším československým tvůrcem, navíc silou spojení s Heckerem a tvůrčím souzněním by se toto spojení přeneslo i dalšími směry. S jejich projekty a realizacemi se kromě Československa můžeme setkat v Německu, Polsku, Rakousku, Alžíru, Jihoafrické republice, Francii a Kanadě, Belgii, Holandsku a samozřejmě v Izraeli. Svými teoriemi ovlivnili celou generaci architektů a umělců a stále inspirují i ty současné.
Výstavy mají v plánu dorazit z Polska do Brna, Paříže, Tel Avivu, Montrealu a New Yorku. Protože však potrvají do 27. září, je jejich rozsáhlou současnou verzi možno navštívit přímo i v Muzeu architektury v nepříliš vzdálené Vratislavi.
