Tři v jednom - tedy úkoly, funkce či schopnosti, stejně jako kdysi reklamní slogan, staví před návštěvníky Uměleckoprůmyslového muzea v Praze výstava nazvaná Hledání skla. Sklo totiž hledají (sami v sobě a pro sebe) jak autoři těchto „sklíček“, tak autoři výstavy, snažící se postihnout jeho proměny v čase i současnou tvář, ale i sami návštěvníci, kteří ho hledají přímo ve fyzické rovině, což v některých případech není úplně snadné – erotické amulety například, inspirované „sprostými“ hodinkami 19. století jsou fikaně schované v šuplíku. Ale i k nim návštěvníky nakonec navede samoobslužný pracovní list s plánkem rozmístění exponátů a s možností vyjádřit svůj názor a své úvahy v anketě o současném skle. Hledání je to poučné, inspirativní a zábavné. Však také tato výstava byla prodloužená už dvakrát, šance ji vidět stále trvá do 31. března.
Výstava Hledání skla představuje díla 25 výtvarníků, renomovaných autorů, jak sklářů graduovaných v tomto oboru na středních sklářských školách či v univerzitních sklářských ateliérech, tak i tvůrců z oblasti volného umění a designu, kteří po sklu sáhnou v případě, že jiný materiál není s to vystihnout jejich výtvarný záměr. Autory vystavených prací jsou tvůrci střední generace do 40 let, takže jsou to zkušení výtvarníci, a diváci výstavy tak mají nepsanou záruku, že vystavující své mladické umělecké úlety, experimentování a úsilí o řemeslné zvládnutí materiálu transformovali do zralého výtvarného názoru s osobitým rukopisem. Přesto tvoří a dál hledají skrze sklo s vyváženou dávkou optimismu a zdravé skepse.
Co je obzvláště zdařilé v tomto výstavním počinu, je zvolený způsob prezentace. Autor a kurátor výstavy Milan Hlaveš vybraná díla nepředstavuje jako uzavřený komplex, samostatnou výpověď jedné generace výtvarníků, ale jako hlubinnou studii toho, co díla sama o sobě řeknou v přímé konfrontaci s historickým sklem a jak v ní obstojí. Veskrze moderní díla umístil do stálých expozic mezi historické exponáty rozdělené podle materiálů, uměleckých období a výtvarných stylů - a najednou to všechno dohromady zafungovalo nečekaným a překvapujícím způsobem.
- Markéta Váradiová / Sojuz-Apollo-Sojuz (2005; laboratorní sklo, balotina, neonargonová výbojka) autor: Markéta Váradiová, zdroj: Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze
- Dagmar Šubrtová / Svatozáře (2000–2002; ve formě tavené uranové sklo) zdroj: Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze / archiv autorky
„Tuto výstavu jsem chtěl udělat už před deseti lety, ale naštěstí z toho tehdy sešlo,“ říká s úsměvem Milan Hlaveš, „díla bych byl dal do jedné místnosti, pěkně na soklíky, opatřil je popiskami a komentářem a bylo by to. Takhle je to pro diváka mnohem náročnější. Najít moderní dílo mezi historickým sklem je zdánlivě to nejsnazší, důležitější ale je, proč bylo umístěno právě sem, na zcela konkrétní místo.“
Divák najednou zjistí, že současné sklo není od výtvarného názoru, tvarosloví, materiálů a technik předchozích staletí tak vzdálené, jak se zdálo, že má svou historickou i estetickou oporu v minulosti a přirozené vyústění v současnosti. Moderní práce se stávají průsečíkem staletí uměleckého vývoje a především katalyzátorem, který spustí ono skutečné „hledání skla“; díla historická i současná na sebe navzájem reagují, potvrzují i přesahují historické styly, vzájemně se ozvláštňují.
Co tehdy bylo „in“ nebo už „out“, dnes představuje významové posunutí v čase, retro a také hříčku, nadsázku, a dokonce společenskou a sociální kritiku, vědomé či intuitivní vyjmutí estetického nebo významového prvku minulosti a jeho neobvyklé uplatnění ve výtvarném díle 21. století. Zvláštní kapitolou jsou zde naznačené vztahy mezi člověkem a civilizací, krajinou, historickými událostmi, moderní technikou a designem.
25 současných výtvarníků udivuje dokonalým zvládnutím technik a technologie skla, znovu a znovu uchvacuje krásou tohoto ušlechtilého materiálu, jíž téměř není možné se vyhnout, ruku v ruce se snahou potlačit ji ve prospěch poselství a významu díla. Najdeme tu barevné a romanticky dramatické vidění krajiny jako obrazu lidské duše, sklo jako ryze užitkový materiál, sklo, které ztvárňuje futuristické vize, složité společenské a náboženské struktury a v neposlední řadě sociální kritiku a výsměch včetně podivností vytvořených bez zvláštního účelu, které patří k lidské povaze plné nevysvětlitelných pohnutek a činů.
- Milan Houser / Granát, z cyklu Vanitas (2006; ručně na huti tvarované, broušené a ryté sklo) autor: Gabriel Urbánek, zdroj: Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze
- Václav Řezáč / Elementy (2011; foukané, ručně na huti tvarované, broušené, pískované, chemicky leštěné sklo) autor: Ondřej Kocourek, zdroj: Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze
V součinnosti s historickými exponáty a také mobiliářem výstavních sálů Uměleckoprůmyslového muzea vznikají netušené souvislosti, neobvyklá zákoutí a významy, o kterých sami autoři možná neměli ani tušení. Tento přesah podle kurátora výstavy Milana Hlaveše lidé dobře vnímají, vzájemnou vazbu si uvědomují a ve výsledku se více soustředí i na historické kolekce skla, které jsou staletími esteticky tak zažité a známé, že většina z nás už ani není schopna docenit jejich mimořádný význam a krásu.
Pro mnohé zde prezentované tvůrce je práce se sklem „křehká bokovka“, pro návštěvníka je procházka výstavou „křehká bojovka“. Pomocníkem na trase mezi minulostí a současností rozprostřené ve všech stálých expozicích UPM (Umění ohně, Klenotnice, Tisk a obraz, Votivní sál, Příběh vlákna, Stroje času) mu je interaktivní mapa Skleněná invaze s možností vyjádřit svůj názor a své úvahy v anketě o současném skle. Aktivní spolupráci návštěvníkovi neodpustí ani katalog: pokud se prezentované dílo čtenáři líbí a chce se o jeho tvůrci dozvědět víc, musí si přiloženým zataveným plexisklem dvojlist rozříznout a pak číst a číst.
Současné sklo 25 výtvarníků podniklo dobrodružnou, spřátelenou invazi do odlišných časoprostorů, materiálů a konceptů stálých expozic muzea a tento historický exkurz vyznívá pro všechny zúčastněné strany pozitivně.
Hledání skla. Kde a kdy: 26. 5. - 23. 10 2011, prodlouženo do 31. 3. 2012; stálá expozice Uměleckoprůmyslové museum v Praze.
