Vejprty (Ústecko) - Posedmnácté dovezly letos náklaďáky kameny z pískovcového lomu u Hořic do krušnohorských Vejprt. Na kraji třítisícového městečka je složily na nevelkou louku u Galerie H, která zde každý rok v červenci organizuje mezinárodní sochařské sympozium. Na letošní ročník sem zamířilo devatenáct sochařů, kteří svá díla, dokončená i přes rozmary počasí, představí v celé kráse na pondělním slavnostním zakončení. Pak všechny sochy poputují do českých a německých nemocnic.
S myšlenkou charitativního projektu přišel na počátku 90. let Petr Hladký, majitel Galerie H. Cílem bylo dohnat „ztrátu kontaktů ve výtvarném umění po letech nesvobody a snažit se pomalu pochopit moderní umění a jiné formy vývoje a cest v tomto směru“.
Žmoulání čepice aneb dostatek sochařů, nedostatek peněz
Poprvé se sochaři ve Vejprtech sjeli v roce 1993 na česko-německém sympoziu a v následujících ročnících přibyli účastníci i z dalších zemí. Nejdelší cestu měli ti z Mexika, Brazílie nebo Japonska. „A nejsou to žádní amatéři. Jsou to profesionální sochaři, mnozí z nich učí na univerzitách,“ doplnil galerista, který kromě sochařského sympozia organizuje i malířské.
Kapacitně pojme loučka u Galerie H zhruba dvacet sochařů a zájem o sympozium je, přestože kromě jídla a střechy nad hlavou si vše ostatní hradí z vlastní kapsy. „Dneska už se sochaři nemám problém, hlásí se jich čím dál tím víc,“ potvrdil Hladký. „Obavy, že se nesejdou, máme ale samozřejmě pokaždé,“ dodal s tím, že na jednom z počátečních sympozií museli kvůli několika nečekaným odřeknutím řešit problém s nedostatkem účastníků doslova přes noc.
Vrásky na čele mu ale spíš každoročně přidělává finanční zajištění projektu. Firmy na Ústecku zanikají a s nimi mizí i sponzoři. „O penězích rozhodují lidé, kteří sedí v Praze a o Krušných horách nic nevědí. Je třeba pořád chodit a žmoulat čepici,“ říká Hladký. „Potkáte lidi, kteří vám fandí, ale i ty, kteří vám nepřejí,“ dodává. Do první skupiny patří podle jeho slov Ústecký kraj, který vejprtské sympozium finančně podporuje. Letos s jeho pomocí vydala galerie také knihu, která mapuje historii sympozia.
O výhru nejde
Vidět lze deset dní v roce u vejprtské galerie rozmanitou sochařinu - od figurální tvorby až po opravdu moderní věci. Co z kusu kamene před sebou vytvoří, je zcela na umělcově fantazii. „Dříve se nám snažili téma určit. Například když byly sochy určeny do Jáchymova, tak tématem byla Marie Curie. Ale každý ze zadání stejně utekl a dělal si, co ho napadlo. Letos tedy žádné téma nemáme, to své vlastní je ale třeba dobře zvolit, aby ho bylo možné stihnout,“ uvedl jeden z účastníků Ondřej Doležal.
A když někdo nestíhá, funguje mezi sochaři spíše kolegiální soudržnost než rivalita - proto jste mohli letos zastihnout třeba Angličana Paula Cooka, jak sochá spolu se Schprecherovými švýcarskou kytaru. „Pro mnohé je tohle sympozium už tradicí, jezdí sem léta. A je to hezké, když se zase potkáme,“ prozradil Doležal jeden z důvodů, proč mají účastníci projektu k soutěživosti daleko.
Sochy jako terapie
Sympozium označuje Hladký za „největší galerii v České republice“. Sochy jsou po skončení totiž darovány nemocnicím, kde si je mohou ročně prohlédnout desetitisíce lidí. Objekty, jejichž cena se pohybuje zhruba od dvou set tisíc výše, mohou zdravotnická zařízení i prodat. „Když budete továrník a budete se chtít odvděčit za dobře provedenou operaci, můžete si koupit sochu,“ uvádí příklad Hladký.
Nemocnice ale sochy prý většinou prodávat nechtějí. „Jsou rádi, že je mají, jde totiž o určitý druh terapie. Když máte rakovinu a nechcete na ni myslet, můžete si povídat třeba zrovna o sochách,“ domnívá se Hladký. Letošní sochy poputují na Kliniku Dr. Pírka v Mladé Boleslavi a za hranice na kliniku v Zittau.
Zájem nemocnic a především zájem sochařů, zvláště těch, kteří se do Vejprt pravidelně vrací, Hladkého těší a nabíjí energií před každým dalším ročníkem sympozia. „Je to o lidech,“ říká, „ne každý sem přijede zdarma dělat na něčem, co stojí čtyři sta tisíc korun.“
Samotní účastníci sympozia se shodují, že významný bod v jejich profesionálním životopise to neznamená a že do Vejprt přijíždějí z jiných důvodů. Kvůli lidem, atmosféře a i dobrému pocitu. „Dopad na mou další tvůrčí práci to příliš nemá, ale víte, že někde stojí vaše socha, a to je pro výtvarníka vždycky příjemné,“ shrnul Ondřej Doležal.
Alan a Christine Wardovi (Anglie) - návod, k čemu slouží tato socha, najdete v písmenech UC…
Ada Moran Riesse (Izrael) - kamenný uzel, z určitého úhlu ne nepodobný srdci, jako symbol spojení a vztahů…
Rolf a Muriel Sprecher (Švýcarsko) - kytaru na party jim pomáhá chystat Angličan Paul Cook
Ondřej Doležal (ČR) - dívka s kočkou
- Mezinárodní sochařské sympozium - Vejprty 2009 autor: Marie Třešňáková, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/10/995/99432.jpg
- Galerie H autor: Marie Třešňáková, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/10/995/99426.jpg
- Sochařka z Izraele Ada Moran Riessová na sochařském sympoziu ve Vejprtech 2009 autor: Marie Třešňáková, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/10/995/99437.jpg
- Petr Hladký s manželkou, organizátoři sympozia a majitelé vejprtské Galerie H autor: Marie Třešňáková, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/10/995/99427.jpg
- Areál Galerie H autor: Marie Třešňáková, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/10/995/99425.jpg
- Alan a Christine Wardovi (Anglie) autor: Marie Třešňáková, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/10/995/99421.jpg
- Knot - autorka Ada Moran Riessové z Izraele autor: Marie Třešňáková, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/10/995/99438.jpg
- Rolf a Muriel Sprecher (Švýcarsko) a Paul Cook (Anglie) na sochařském sympoziu ve Vejprtech 2009 autor: Marie Třešňáková, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/10/995/99434.jpg
- Sochař Ondřej Doležal - Česká republika autor: Marie Třešňáková, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/10/995/99424.jpg
