Recenze: Výstava mimo kontrolu. Mark Rothko zve přímo do obrazu

Vídeňské Kunsthistorisches Museum vystavuje až do konce června reprezentativní kolekci klasika amerického malířství 20. století Marka Rothka. Umělce, jehož díla přinášejí nejen mimořádný estetický zážitek, ale zároveň nesou hluboké duchovní poselství.

Jakkoli to může znít klišovitě, obecně či nadneseně, je tomu skutečně tak, byť Rothko sám se poskytování nějakých návodů vyhýbal: „Pokud lidé hledají nějaké náboženské zkušenosti, najdou je tam. Pokud hledají profánní zkušenosti, také je tam najdou. Já se ale nestavím ani na jednu stranu,“ řekl. A taková byla jeho malba po celou jeho velice plodnou dráhu, vyznačující se neustálým hledáním a posouváním vlastních výrazových prostředků – zkrátka, proměňujícím se viděním. 

Od v podstatě figurální tvorby se přes osobitou mutaci surrealismu dostal až k abstraktní malbě, v níž dosáhl naprostého mistrovství. Vídeňská výstava přitom přibližuje všechny Rothkovy etapy s dostatečnou hloubkou a současně potřebným nadhledem.

Útěk do Spojených států

Možná by byl na místě krátký životopisný exkurs – umělec se narodil v roce 1903 v lotyšském Dvinsku jako Markus Jakovlevič Rothkowitz, v roce 1913 ovšem celá rodina ze strachu před židovskými pogromy emigrovala do USA. Již s novým jménem se Rothko začal věnovat umění, zcela bez prostředků odešel v roce 1923 do New Yorku, kde záhy vplynul do okruhu místní avantgardy – a jejím protagonistou zůstal až do smrti v roce 1970.

Mark Rothko, 1960
Zdroj: Kunsthistorisches Museum Wien/2019/© 2005 Kate Rothko Prizel & Christopher Rothko/Bildrecht Wien

Právě v New Yorku se setkal s důležitými uměleckými osobnostmi, malíři Clyffordem Stillem, Arshilem Gorkym či Jacksonem Pollockem, později řazenými do okruhu abstraktního expresionismu. Počátkem čtyřicátých let se též stýkal s evropskými exulanty, mimo jiné s okruhem surrealistů kolem André Bretona, i to mělo – byť časově omezený a oproštěný od nějaké rigidity – vliv na jeho tvorbu.

Ovšem, a vídeňská výstava to potvrzuje, bylo by zavádějící myslet si, že Rothko byl nějak odstřižený od minulých epoch – naopak, velice si vážil Rembrandta či Vermeera, dokonce se jejich díly inspiroval, při cestách do Evropy obdivoval malby Fra Angelica, Michelangela, po návštěvě Pompejí Rothko tvrdil, že se tam „sám poznal“, fascinovaly jej středověké nástěnné malby, přičemž podněty z poznávání starých mistrů zpracovával ještě dlouhá léta, i v dílech vytvořených koncem 60. let.

Od figury k živé barvě

Podívejme se alespoň krátce na Rothkův umělecký vývoj: zpočátku tvořil figurativní plátna, charakteristická dramatičností pojetí, jako třeba olej Koupající se (1933), přičemž robustní malba tří nahých žen prokazuje zcela osobité pojetí. Stejně je tomu v Portrétu Mary (1938), kde zároveň cítíme vermeerovskou inspiraci. Stejně tak Autoportrét (1936) prozrazuje již zralého tvůrce.

Rothko poté, koncem 30. let, maloval řadu olejů z podzemní dráhy, kdy nekladl ani tak důraz na věrné zobrazení, ale spíše na zachycení melancholie, osamocení, odcizení, k čemuž přispívala i deformovaná perspektiva a spíše maskovité pojetí tváří. Již bylo zmíněno setkání se surrealisty, velice zajímavý je například obraz Pokoj v Karnaku (1946), v němž se prolíná surrealistická inspirace s mytologickými prvky, zároveň vidíme vliv nástěnné malby.

A jedno je dobré připomenout: napsal-li Rothko v roce 1947, že „na své obrazy myslím jako na dramata a tvary na obrazech jsou herci,“ bylo to velice výstižné. Vždy totiž na Rothkových olejích cítíme střet, či spíše kontakt, ale v různé míře razance.

Tyto obrazy byly zároveň posledními figurativními obrazy, lze-li je tak ovšem vůbec označit, a Rothko se postupně přesouvá k abstrakci – tato přechodová fáze je krásně vidět na oleji No. 2 (1947). Od té doby maloval pouze díla, jimiž se proslavil, díla velkých rozměrů, se zdánlivě monochromními pravoúhelníky. Používal přitom podmalby, spodní vrstvy tak různě prostupovaly novějšími, plátna jakoby pulsovala vnitřním životem, dýchala. 

Obrazy mimo kontrolu

K velikosti svých pláten napsal: „Uvědomuji si, že historicky bylo funkcí velkých obrazů zachytit něco grandiózního a pompézního. Já je ale maluji proto, že chci být velice intimní a lidský. Namalovat malý obraz totiž znamená postavit se mimo vaši zkušenost, jako dívat se na ni zmenšujícím sklem. Ovšem když malujete větší obrazy, jste v nich. Je to něco, co nemáte pod kontrolou.“ A právě tato ztráta vědomé kontroly je pro Rothkovu malbu charakteristická, stačí se podívat na jeho obrazy zblízka.

Rothko chtěl, aby si je tak lidé prohlíželi, aby se prolnuli s čímsi neznámým, transcendentním. Ovšem ne nutně náboženským, jak upozornil úvodní citát. Krásně je to cítit v „Rothkově kapli“ v texaském Houstonu otevřené v roce 1971 a osazené jeho obrazy – mimochodem, americký minimalista Morton Feldman pro tuto kapli a jako poctu příteli napsal stejnojmennou, duchovně procítěnou skladbu.

A přesto, ba snad právě proto, z Rothkových pláten – některá byla skutečně velkých rozměrů, ve Vídni jsou k vidění formáty zhruba 250 x 200 cm, ale i 460 x 270 – sálala energie, teplo, duchovno, jak kdo chce.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Gérard Depardieu dostal podmínku za sexuální napadení dvou žen

Pařížský soud uznal Gérarda Depardieua vinným v případu sexuálního napadení dvou žen při natáčení v roce 2021. Uložil mu osmnáctiměsíční podmíněný trest. Francouzský herec se u soudu k nevhodnému chování přiznal, ale opakovaně popřel, že by se dopustil sexuálního násilí. Proti rozsudku se odvolá. Francouzská média rozsudek označují za zásadní moment kampaně proti sexuálnímu zneužívání žen vlivnými muži. Depardieu je podle nich dosud nejznámějším odsouzeným provinilcem ve Francii.
10:35Aktualizovánopřed 1 hhodinou

Navštěvoval ji Palacký i Mánes. Vědecká knihovna v Olomouci slaví 250 let výstavou

Už 250 let je veřejnosti otevřena Vědecká knihovna v Olomouci. Od té doby jejích služeb využily tisíce lidí, mezi nimi i slavné osobnosti české historie – třeba Josef Dobrovský nebo Josef Mánes. Jubileum si instituce připomíná výstavou v Červeném kostele, který je její součástí.
před 4 hhodinami

Festival v Cannes ocení De Nira a uvede český Karavan

Filmaři, herecké hvězdy a profesionálové z filmové branže přijíždějí opět po roce do Cannes, kde začíná sedmdesátý osmý ročník festivalu. O Zlatou palmu usilují dvě desítky snímků, tu čestnou převezme herec Robert De Niro. Českou kinematografii zastoupí po letech ve vedlejší sekci celovečerní Karavan.
před 6 hhodinami

Vězněných autorů je stále více, ukazuje index amerického PEN klubu

Lze zaznamenat jasný a trvalý nárůst počtu uvězněných autorů po celém světě, upozorňuje americký PEN klub. Vychází z analýzy indexu svobody psaní, který letos v dubnu zveřejnil už pošesté. Loni bylo vězněno nejméně 375 autorů oproti 238 zadrženým literátům a jiným píšícím tvůrcům v roce 2019.
05:30Aktualizovánopřed 8 hhodinami

Začalo Pražské jaro. Osmdesátý ročník oslaví orchestry z Vídně i USA

Na výročí úmrtí Bedřicha Smetany a jeho cyklem symfonických básní Má vlast začal tradičně festival Pražské jaro. Zahájení, přenášené z pražského Rudolfina i na venkovní obrazovky a do vysílání České televize, se tentokrát ujala Česká filharmonie. Program osmdesátého ročníku tvoří více než padesát koncertů, včetně návratu uznávaných zahraničních orchestrů.
včeraAktualizovánopřed 17 hhodinami

Kvíz: Vyznáte se v dobrodružstvích barona Prášila?

Jeho život byl plný neuvěřitelných dobrodružství. Většinou ale vymyšlených. Před 305 lety se narodil Karl Friedrich Hieronymus von Münchhausen, předobraz barona Prášila. Nejen své sousedy v rodném dolnosaském městečku Bodenwerder bavil notně přibarvenými historkami z vojenské služby. V Česku je řada fantastických příběhů známá hlavně díky filmu z roku 1961. Ověřte si v kvízu, jak dobře znáte – nebo aspoň dovedete odhadnout – barona Prášila a jeho fantaskní eskapády.
11. 5. 2025

Zlín patří na týden designu

Ve Zlíně se koná týden designu. Mezinárodní festival do 13. května nabízí výstavy, módní přehlídky i workshopy. Akci nazvanou Zlin Design Week pořádá Fakulta multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati.
9. 5. 2025

Na Bartošku vzpomíná Eben, Trojan i Crowe. Ve Varech by mohl mít ulici

Velkorysý, charismatický herec i člověk se smyslem pro humor, opakuje se ve vzpomínkách na Jiřího Bartošku. Filmový a divadelní herec zemřel 8. května. O trvalejší vzpomínku usiluje petice, která se zasazuje o přejmenování ulice Moskevská v Karlových Varech na ulici Jiřího Bartošky. Ten byl několik desetiletí prezidentem tamního filmového festivalu. Na setkání s ním zavzpomínala i jedna z festivalových hvězd Russell Crowe.
9. 5. 2025Aktualizováno9. 5. 2025
Načítání...