Tak takové výstavy jsou výjimkou a současně unikátem – vystěhovat se (pozor, nikoliv být vystěhován, výstava není tryznou, upozorňující na ďábelského typického pražského majitele domu) a v prázdném, sympaticky rozvrženém, nikoliv malém novoměstském bytě zavzpomínat. Tím se stala výstava Kamily Ženaté atrakcí, nikoliv však naštěstí lacinou. Kamila trochu sadisticky pracuje nejen s geniem loci a vzpomínkami, které jsou nesdělitelné, ale také s velmi kvalitními texty.
Texty jsou naštěstí součástí katalogu, přestože jinak procházejí doslova každým milimetrem bytových stěn. Nezastavují se ani před rozvěšenými výtvarnými díly – obrazy, kresbami, objekty….Text, který není v lidských silách prostudovat na místě, dostává návštěvník možnost poznat později, v klidu. Obstojí sám o sobě a dá se říci, že je ve své podstatě značně nezávislý na bytovém projektu, prozrazuje navíc výjimečné literární vybavení autorky.
Velmi citlivý návštěvník propadne trochu studu – má pocit něčeho nepatřičného, toulat se prázdným cizím (naštěstí vyklizeným) bytem. Chvílemi si připadá jako na výstavě, což je ostatně jasné, chvílemi je opravdu u někoho na prohlídce (nikoliv na návštěvě, tomu schází všechny další patřičné atributy).
Přístoupí na nastavenou hru a počíná vnímat opravdu výjimečnost situace, oceňuje vystavená díla, s úctou navštíví hlavní obývají pokoj, kde vzpomínky doslova levitují, aby byl posléze překvapen šíří autorčiných výtvarných zájmů a schopností.
Dostane se mu poučení, že sleduje snové příběhy, vyprávěné nejrůznějším způsobem, velmi neobvyklým a pro návštěvníka možná často i neviditelným. Protože autorka pracuje s náznaky, symboly, vzpomínkami, ohlédnutími, neuchopitelnou atmosférou, nehybností. A snad i s časem. A to jsou stavební kameny velmi komplikované, jak jsem v úvodu naznačil, neviditelné. Výstava s neviditelnými prvky?
Podejte se, vraťte se, nechte se uchopit. Není to výstava pro děti ani mládež, jejich nevybavené mozky (myslím tím zkušenost) nemohou sepnout signalizační řetězce. To ovšem zvládne jen ten, kdo autorce uvěří. Pokud by to, co spatříme, viselo v normální výstavní síni, byl by účinek rozpačitý a mizivý. To, co se představuje přímo v ohnisku bývalých dějů, má možnost zafungovat. Vlastně i tak, jak si autorka představovala.
Chce ovšem po návštěvníkovi hodně – totální přitakání a soustředění. Připomínka kvalitního textu je nutná, protože je to situace naprosto zvláštní – malířka spisovatelkou. Malířka výtečnou spisovatelkou. Ovšem je nutno připomenout, že Kamila Ženatá je opravdu naprostou výjimkou – věnuje se totiž v posledních dvaceti letech profesionálně psychoterapii, rozsah jejího zájmu v tomto bodě mnohé vysvětluje.
kde: bývalý byt Kamily Ženaté, Myslíkova 9, Praha 1, 2. patro, zvonek 2. patro; kdy: 4.-30. 11. 2009, každý den od 12:00 do 18:00 hodi; vstupné: zdarma.
