Petrópolis - Raději o rok dříve, než o jeden den později, to je ctnost, kterou si zachoval nejen při výběru témat pro svá díla, ale také v utváření svého života, napsal Franz Werfel o svém příteli a krajanovi Stefanu Zweigovi po jeho smrti. Rakouský spisovatel, humanista a pacifista spáchal sebevraždu v noci z 22. na 23. února 1942. S životem se rozloučil - tak to napsal v dopise přátelům - „ze svobodné vůle a s jasnou myslí“.
Stefan Zweig se narodil 28. listopadu 1881 ve Vídni. Jeho otec, židovský textilní podnikatel, pocházel z moravského venkova, matka byla Italka. Vystudoval filozofii na Vídeňské univerzitě, studoval také germanistiku a romanistiku, poté se živil jako překladatel a novinář. Zároveň už se prosazoval jako spisovatel - začínal básněmi a v roce 1904 vyšly jeho první novely.
Kromě novel (Amok, Opojení z proměny, Šachová novela) psal během svého života i povídky, eseje či dramata (například biblické drama Jeremiáš). Proslul ale také životopisnými romány, například Romaina Rollanda, Marie Antoinetty či Erasma Rotterdamského. Posmrtně vyšla jeho autobiografie pod názvem Svět včerejška.
Zweig podnikl mnoho studijních a později přednáškových cest po světě - nejen do západoevropských zemí, ale také do Itálie, Severní a Střední Ameriky a v meziválečných letech do Sovětského svazu a Jižní Ameriky, která se pak později, po emigraci, stala jeho domovem.
Během první světové války pracoval Zweig ve válečném archivu. Světový konflikt ho jen utvrdil v rozhodnutí - k němuž došel i pod vlivem svého přítele, francouzského pacifisty a spisovatele Romaina Rollanda -, že „začne vést osobní válku: boj proti zradě rozumu“.
Z posledního dopisu Stefana Zweiga přátelům: „Začít ještě jednou úplně od začátku vyžaduje po šedesátce zvláště mnoho sil. A mé jsou vyčerpány dlouhými roky putování bez domova. Proto považuji za správné a neodkladné ukončit se vztyčenou hlavou život, v němž mi duševní práce vždy přinášela největší bohatství v čisté radosti a osobní svobodě. Zdravím všechny své přátele! Kéž ještě uvidíte červánky po dlouhé noci! Já, příliš netrpělivý, vás předejdu.“
V roce 1917 se přestěhoval do neutrálního Švýcarska, do Curychu, kde působil jako korepondent pro vídeňské noviny. Po válce se vrátil do rodného Rakouska a usadil se v Salzburgu. Nástup nacismu ho ale donutil opět opustit vlast. Po vypuknutí druhé světové války uprchl do Velké Británie, později do USA a pak do Jižní Ameriky. V roce 1940 se usadil v brazilském Petrópolisu. Zprávy o rozšiřování světového konfliktu a situaci v Evropě ale velmi těžce nesl, a proto se rozhodl, spolu se svou druhou ženou, spáchat sebevraždu.
Zweig zemřel v roce 1942, ve stejném roce, kdy napsal svou slavnou Šachovou novelu ostře odsuzující brutalitu nacismu. Poté, co právě před hrozbou nacismu odešel z Evropy, se v jeho díle často objevoval motiv smrti, deprese a marnosti nad ničenou Evropou. Celý život bojoval proti válce a usiloval o porozumění mezi národy. Přátelil se s mnoha osobnostmi podobného smýšlení: Romainem Rollandem, Thomasem Mannem, Albertem Einsteinem či Sigmundem Freudem. „Zdravím všechny své přátele! Kéž ještě uvidíte červánky po dlouhé noci! Já, příliš netrpělivý, vás předejdu,“ napsal v dopise na rozloučenou svým přátelům.
