Tak trochu bazar nebo rovnou výprodej prošlého zboží připomíná výstava Kdo lže, krade…? aneb Jak zvítězit nad lží a nenávistí, kterou je možné vidět v pražské Artinbox Gallery do 16. dubna. Je to už sedmá tematická výstava představující svérázné komentáře po způsobu umělců k současnému dění na české politické scéně, kterou tato galerie připravila.
A jak to ve správném bazaru má být, i zde je „zboží“ stěsnáno na malém prostoru a ve velkém množství. Zdá se, že zbožím jsou obrazy, plakáty, kresby perem i tuší, fotografie, koláže, trojrozměrné objekty, video, a dokonce výšivka v lidovém stylu, avšak ve skutečnosti se tu prodávají „ideje služby veřejnosti“.
První na ráně jsou pro 26 vystavujících výtvarníků samozřejmě politici – a to přímo nejvyšší patro, oba prezidenti, Václav i Miloš, jim je věnována nejvyšší umělecká pozornost, ale examinováni jsou například i: úřední šiml místo efektivní a spolehlivé dopravy, posvátný růst ekonomiky, vlastenectví, záchranný deštník (protiraketový? monetární?), volební a povolební tanečky, mutování blbců, nenažranost konzumu, který nemá nikdy dost, bleskové proměny vzletných hesel v prohnanou realitu i metanolová kauza. Stranou zájmu nezůstaly ani paralely k minulému režimu a stav veřejného prostoru všeobecně.
Hlavní nositelé těchto uměleckých komentářů, osvědčené žánry jako politická satira a karikatura, tu vzkvétají a nabízejí se doslova samy. Výtvarníci se ale jimi nenechávají příliš omezovat a tvoří svébytná díla „inspirovaná“ určitou politickou situací nebo kvalitou charakteru či vzhledu politika.
Tvarové možnosti, které nabízejí například faldy podbradku nové hlavy státu, jsou přímo výzvou, která nemůže zůstat bez odezvy, a umělec ji také pohotově využije. Toto vlnění či stékání nazval Kryštof Hošek Vařila myšička kašičku, ale snad ani nechtějme vědět, z čehože prezidentská hlava vyrůstá nebo kam se naopak propadá. Zrovna tak Klausovo pero je neobyčejně vděčným námětem a zřejmě se stane nejslavnějším perem v novodobých českých dějinách. Výstava ale nabízí i vážnější koncepty s filosofickým přesahem, byť s lehkým resentimentem, jako například velkolepá sestava řad Havlových modlitebních mlýnků vystavených v plenéru, zde pouze formou fotografií.
Zdálo by se, že umělci nemají s politiky slitování a že jejich umělecká výpověď může být znevažující až brutální, ale síla těchto prací je očistná, ať už mají parametry autentického uměleckého díla, které přetrvá i po tom, co „pěna dní“ zase opadne, či jsou pouhou reakcí „rychlého nasazení“. V každém případě se jejich schopnosti vidět, myslet a kreslit zcela oprávněně báli politici a diktátoři všech režimů, věků, ras a kultur za celou dobu trvání lidské civilizace a svorně je hubili jako nebezpečný a obtěžující hmyz drze rušící „klid na práci“. Čechy nejsou v žádném případě výjimkou.
Myslím, že skutečný význam této výstavy se ukáže až časem - jestli budou podobné tematické prezentace výtvarných politických komentářů vegetovat přirozeně jako siamské dvojče našeho veřejného prostoru a bude se jim přikládat přiměřená, tj. normální pozornost, nebo zda se tato pozornost napjatě zvýší, zda budou pozvolna omezovány a umělci označováni za rozvraceče, protože doba se skutečně vyostřila; u nás, v Evropě, ve světě - i to říká tato výstava. A umělci, jak známo, slyší i trávu růst. Však uvidíme. Já bych tedy na českou holubičí povahu moc nesázela. Zatím si ale každý po prohlídce výstavy ještě může koupit žvýkačky ve vtipném obalu s Klausem v natáčkách a oslavou jeho nanebevzetí, ležérně vyfouknout bublinu a užít si to.
KDO LŽE, KRADE…? ANEB JAK ZVÍTĚZIT NAD LŽÍ A NENÁVISTÍ. Kdy a kde: Artinbox Gallery, Perlová 3, Praha 1. Do 16. 4.
