Stanislav Špoula je jeden z mála zahradních architektů, který se specializuje na zahrady z kamene. V této činnosti pak není žádný troškař. Např. na Českolipsku vytvořil rozlehlé dílo, kde je zakomponován i 17tunový kámen. Jeho ctižádostí je vytvářet zahrady jako autorský celek od A do Z. Proto v podstatě vše vytváří sám, od projektu po realizaci, včetně osázení rostlinami.
Něžné i robustní kamenné zahrady
Ani po dokončení své zahrady neopouští, ale průběžně je kontroluje a v některých případech i dodá zasvěceného člověka, který se o dílo nadále stará. Stanislav Špoula vždy pracuje s maximálním zaujetím tak, jakoby to dělal pro sebe. Je maximalista a proto musí být srozuměn s každičkým detailem.
Svoje postupy nám přiblížil v krátkém rozhovoru:
Co je prvním bodem?
Nejdříve do sebe natáhnu prostředí, do kterého zahradu přirozeně začleňuji. Potom chodím po okolí a studuji charakter kraje, co je pro ten který kus země typické včetně rostlin. Zásadně pracuji s místním materiálem. Současně s prostředím vnímám i stavbu domu, se kterou mé dílo také musí korespondovat. Proto se moje zahrady nikdy neopakují, každá situace je jiná.
Jak vypadá projekt?
Já s projekty moc nepracuji. Většinou si připravím jen nákresy a s tím pak usiluji o důvěru majitelů. Pro svoji práci jejich důvěru potřebuji, protože oni určitě prostorovou představivost nemají a většinou, když navezu tu hordu kamení a složím to, tak nastává všeobecné zděšení. Snažím se proto pracovat velmi intenzivně, než se vzpamatují, tak to rychle rozmístím a pak už to jde lépe. Proto také lpím na „svých“ jeřábnících, kteří už vědí jak s kameny pracovat a jde jim to rychle.
Čím kameny spojujete?
Většinou ničím. Snažím se kameny sesadit tak, aby držely samy o sobě. Např. v zahradě u České Lípy jsem usadil 17tunový kámen, který drží celou stavbu. Jaký materiál používáte?Různý, podle prostředí. Tak např. na severu Čech nejraději používám čediče, protože do toho kraje patří.
Co je při vaší práci nejtěžší?
Získat důvěru majitelů a pak někdy práce s podložím. Třeba již u zmiňované zahrady v České Lípě bylo podloží písečné a to jsem byl opravdu zděšený. Bylo nutné to celé zpevnit kamennými zdmi, aby se to nesesunulo. Dále držet přirozený rytmus terénu. A nakonec hotovou zahradu odevzdat. Já své zahrady nerad opouštím, stále dodělávám, piluji, dotvářím, sázím květiny a dřeviny a přidávám detaily.
Stanislav Špoula: 1971 ukončení Střední zahradnické školy v Mělníku, 1972-77 zahradní praxe v Karlových Varech a pražské zoo, 1977-89 příležitostná zaměstnání, současně studium na FF UK - obory etnologie, historie a dějiny umění; od počátku 80. let autor mnoha velmi různorodých děl - od zahrad u vil (např. Otomara Krejči) přes zahradní parter zámku v Liberci až po horské arboretum či jiné práce s využitím kamene.
