Těžko říct, jestli přehlídku umělcova díla posledních pěti až šesti let možno nazvat retrospektivou, nicméně taková pětiletka zpravidla poskytuje příležitost zjistit, jak tvůrce vyzrává a vyvíjí se ve svém rukopise či vlastní osobnosti, zejména pokud jde o tvůrce, který překračuje pomyslnou hranici mezi tak zvanou mladou a střední generací. Kdo by šel s tímto záměrem na výstavu sklářské výtvarnice Song-Mi Kim, která byla zahájena v sobotu 14. ledna 2012 v Sun Gallery ve Spa Resortu Sanssouci v Karlových Varech, zjistí, že její díla byla výjimečná, zralá a dokonalá před pěti lety stejně jako teď. V jejím případě se „vývoj“ nekoná; její díla byla kdysi od okamžiku svého zrodu hotová stejně jako teď. Existují v tichu, které je obklopuje a které napovídá, že duše je tu.
Od první chvíle, kdy jsem před lety viděla první klauzurní práci Song-Mi Kim, kterou vypracovala v ateliéru prof. Vladimíra Kopeckého na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, jsem byla ohromená mimořádností jejího výtvarného projevu. Zastavený tok, tavená skleněná plastika ve tvaru ulity, jejíž dynamika byla vyvedena do vyšší úrovně skleněným rohem, a valící se skleněná masa byla na jedné straně rázně zastavena čistým pravým úhlem, na druhé straně rozpohybována z centra plastiky chvějivým kruhem s „nitkami“ lidských vlasů rozepjatých v terči pomocí povelu jehel a magnetů.
Originalita tvůrčího záměru, vymykající se všemu, co kdy ve skle bylo vytvořeno, dokonalá kompozice i provedení díla a především mocný citový účinek, který v pozorovateli vyvolávalo, ohlašovaly, že do české kotliny vstoupil výjimečný element. Naštěstí v ní stále působí, a to už osm let. Originalita a bezčasá zralost, vlastní všem jejím dílům od prvopočátku, jako by popíraly sám princip uměleckého vývoje jednotlivce.
- Song-Mi Kim / Čekám na krokodýla - Zelená váza (2008) autor: Gabriel Urbánek, zdroj: Song-Mi Kim
- Song-Mi Kim / Čekám na krokodýla, který se jmenuje Jake – Váza (2007) zdroj: Song-Mi Kim
Jak se Song-Mi Kim (* 1972) ocitla z Jižní Koreje v Praze? Zde je nutno vyzdvihnout počin vysílání korejské televize. „Viděla jsem dokument o českém skle, které mě nadchlo,“ přiznává Song-Mi. Mimochodem její jméno Song-Mi znamená „Krásná borovice“. „České sklo bylo úžasné svou kultivovanou uměřeností na rozdíl například od italského skla, kde je dominantní až extrémní dekor. A já zatoužila naučit se pracovat se sklem.“
Song-Mi přijíždí o rok později do Prahy jako zkušená autorka, absolventka katedry sochařství Umělecké fakulty University Sungshin v Soulu v ateliéru prof. Čong Kwan-Mo. Jenže výtvarnou zkušenost a nesnadný zápas, jaký jí připravilo sklo, tedy opravdu nečekala. „Do té doby jsem běžně pracovala se všemi dostupnými sochařskými materiály a dělala jsem monumentální plastiky až 5 metrů velké. Jenže u skla nic z toho neplatilo. Sklo je strašný materiál. Hodně jsem se na něj zlobila, nevěděla jsem, co si sklo myslí a co samo udělá. Nejenže je velmi pracné a hotové dílo může kdykoli prasknout, ale ani jsem ho nemohla udělat sama, byla jsem odkázaná na pomoc sklářských mistrů a na provoz hutě a sklářských dílen, neměla jsem tvůrčí proces vůbec pod kontrolou. Musela jsem začít s malými věcmi a sklo nechat, ať samo ukáže, co chce.“ Pro sochaře, který má v hlavě monumentální věci a ví, jak je udělat, ale teď vlastně nemůže, je to hořká pilulka.
Dobré je, že Song-Mi se na sklo zlobí už jen trochu; svéhlavost skla, která ji dřív popouzela, ji teď po osmi letech zápasu baví, neustále udivuje a hlavně inspiruje. K tomu, aby mohla realizovat své tvůrčí záměry, prošla obrácenou cestou vzdělávacího procesu. Absolventka sochařství univerzity v Soulu a následně mimořádného studia v ateliéru skla prof. Kopeckého na VŠUP v Praze poté ještě vystuduje Střední uměleckoprůmyslovou školu sklářskou ve Valašském Meziříčí, kde se učí oboru brusičskému spolu s mladými studenty a učni.
Krušná léta plná nerváků, jaká jí připravilo obdivované české sklo, se ale nijak nedotkla hloubky uměleckého výrazu a vlastní cesty Song-Mi Kim. „U nás v Koreji existuje rčení, že když nastane hluboké utrpení, začnou kvést kytky. Doufám, že rozkvetou a moje starosti - frnk…! Lehce někam odletí.“
- Song-Mi Kim / Snění o draku (2010) zdroj: Song-Mi Kim
- Song-Mi Kim / Uvězním tě (2010) autor: Gabriel Urbánek, zdroj: Song-Mi Kim
Přehlídku dosavadního díla Song-Mi Kim na výstavě v Karlových Varech omezuje malý výstavní prostor. Všehovšudy pět vitrín neposkytuje příležitost vystavit třeba už zmíněné dílo Zastavený tok z r. 2005, což je velká škoda. Obdivovat ale můžeme na třicet komornějších prací, které jsou oknem do fantazijního světa umělkyně. Okouzlují vrstvením představ vyrůstajících na jedné straně z postav a příběhů korejské lidové slovesnosti a mytologie, na druhé straně z evropské kulturní tradice.
Kombinací horkých i studených technik zpracování skla, jako jsou tavení, foukání, lehání, leptání, broušení, lepení, rytí, pískování a další, např. neobyčejně obtížná technika graalu, použitím kontrastních materiálů, jako jsou korálky, drát, perleť nebo kov, a vzájemným spolupůsobením tvaru a zvolené barvy skloviny vznikají zcela nevšední příběhy.
Příběhy rozpjaté mezi dvěma krajnostmi. Na první dojem lyrické, vždyť málokdo umí sladit všechny tyto prvky s tak jemnou něžností jako Song-Mi, při druhém pohledu ohromující epickou šíří vyprávění, jdoucí až na dřeň nelítostného předurčení života a krutosti přírody. Teprve poté, co nás Song-Mi zbaví naší vlastní naivity, se kterou většinou přistupujeme k „vázičce růžové barvy“, oceníme mimořádnost jejího umění.
Song-Mi Kim: Proč je na mé výstavě tolik krokodýlů?
Legendární Jake (vytvořený výtvarníkem Junko Yamakusou), krokodýl, kterého nelze jen tak spatřit, se nejednou zjevuje lidem v jejich běžném životě. Existují svědectví lidí, kteří jej prý spatřili v kapse nebo v toaletní míse, na houpačce či v plamenu sirky a podobně. V momentě, kdy lidé Jakea objeví, si náhle uvědomí malé či velké věci, které je právě v jejich životě obklopují. Spokojenost z práce nebo pochyby, svatba nebo rozvod… Některým se zjeví plány pro brzkou budoucnost, někteří přijdou na rozuzlení problémů, s kterými si dlouho lámali hlavu, někteří získají obrovskou útěchu jen z toho faktu, že Jakea zahlédli. Moment, kdy lidé Jakea objeví, jim nabízí bod obratu v jejich životě. Jake je symbolickou existencí vyvolávající naši vnitřní sílu, když chceme sami sebe změnit, když sníme o jiném snu.
Nenašla jsem ani stopu po tom, kam utekl krokodýl Jake, přesto cítím, jako by mi byl stále skrytě nablízku. Nicméně moje práce je stále o něm. O něm, kterého jsem během svého pobytu v Čechách očekávala a hledala. Nevadí, když věci, které si skutečně přejeme, přijdou i trochu později. To, co vydržíme, se nám stává lékem, čekání je nadějí. Nedalo by se nic dělat, kdyby řekl, že ke mně nepřijde, ale přesto by bylo dobré, kdyby se teď krokodýl Jake objevil.
Song-Mi Kim: sklo/glass. Kde a kdy: 14. 1. – 19. 4. 2012; Sun Gallery, Spa Resort Sanssouci, Jarní 1, Karlovy Vary.
