Praha - Třetí ročník audiovizuálního festivalu Lunchmeat došel svého konce. Páteční večer v Biu Oko patřil obrazovým experimentům, sobota slibovala zážitek v podobě progresivní taneční party, živých i djských vystoupení na pozadí neokoukaných videoprojekcí. Festival ale za sebou zanechal jen matnou vzpomínku tak trochu bez chuti a zápachu, kterou asi v horizontu nemnoha měsíců vytlačí z paměti výraznější události. Aspirantem je především vizuální show, se kterou v květnu do MeetFactory dorazí britský projekt UNKLE.
Když hudba tahá za kratší konec
Pražské kino Bio Oko přímo svádí, aby hostilo i jiné než čistě filmové aktivity. Příjemný bar, který každý večer pulzuje čilým životem, sál naplněný zahradními lehátky, křesly a fatboyi, do kterých můžete usadit s pivem v ruce. Oko je prostorem prostoupeným neformální atmosférou a otevřeností, takže klidnější část festivalu Lunchmeat se jen těžko mohla konat na příhodnějším místě.
Na diskuzi s letošními rezidenty festivalu, vizuální umělkyní Florence To a hudebníkem Lukasem Boysenem alias Hecqem, která odstartovala letošní ročník Lunchmeatu, dorazilo jen pár desítek zvědavců. Hecq s Florenc krom své dosavadní tvorby představili i hlavní festivalovou show, kterou společně připravovali několik dní v rámci rezidenčního pobytu. Florenc měla na starosti design scény a videoprojekce, Hecq se postaral o hudební složku.
Sci-fi v sále, zábava na baru
S přibývajícím časem se začínal sál přeci jen plnit, na plátně vládly vizuální experimenty. Krátce po deváté přišla na řadu hlavní událost večera. Dubstepový producent Kode9 a polovina dvojice berlínských videoumělců MFO spolu s Ms. Haptic předvedli svůj projekt Her Ghost. Originálně vyprávěný příběh černobílého francouzského sci-fi filmu La Jeteé byl jak poslední tečkou, tak vrcholem pátečního programu. Epicentrum zábavy se tak alespoň do dalšího dne přesunulo na bar Oka.
Dalo se očekávat, že sobota v MeetFactory bude ve srovnání s poklidným pátečním večerem o poznání divočejším večírkem. Postarat se o měli kromě barmanů především Kode9, který se postavil za gramofony na dubstepové „Very Foreign Affairs“ scéně a Hecq s Florenc To na hlavní scéně. Řízením osudu v duchu Murphyho zákonů se kvůli různým přesunům, posunům a zpožděním obě vystoupení nakonec sešla ve stejný čas, takže kdo si chtěl vychutnat hlavní taháky festivalu, nezbylo mu než mezi nimi přebíhat.
Dubstep pohltila tma
Ale pěkně popořádku. Hlavní scénu MeetFactory lemovali černobílé geometrické obrazce z dílny Florenc To. Dubstepová scéna se naopak topila ve tmě, aby si tak člověk mohl nerušeně vychutnávat hudbu. A jednalo se o vcelku příjemnou změnu.
Tmavý sál, ze kterého ze kterého vystupoval jen osvětlený jen djský pultík, čpěl ravovou atmosférou starých časů, kdy člověka nestíhaly lasery a videoprojekce na každém kroku. Potemnělý prostor pak poskytoval anonymitu tančícímu davu, o kterou světelné efekty jinak povětšinou připraví.
Festival Lunchmeat si zvolil motto „obraz a zvuk jako rovnocenné jednotky“, jenže v MeetFactory poněkud překvapivě dominoval obraz na úkor svého protějšku. Videoprojekce obvykle slouží jen jako doprovod hudební produkce a Lunchmeat si vytkl za cíl ukázat, že projekce ale mohou být víc než jen doprovodnou složkou. Jenže jako by samotní vystupující chtěli tam moc ukázat, že obraz může být víc než jen doprovodem, degradovali na sekundární záležitost hudbu.
Tak trochu nudná geometrie
Německá dvojice Incite předvedla úžasné černobílé projekce využívající předtočených záběrů. Ale muzika za nimi kulhala hodně v dalekém závěsu. Stejně tak od Hecqa jsem očekával poněkud nápaditější a méně atmosférický set. Drobným zklamáním se ukázalo být i představení Florenc To.
Její jednoduché černobílé vizualizace využívajících prostých geometrických útvarů rozmístěných v prostoru sice působila efektně, ale po pár minutách už začínala nudit. Společné vystoupení Hecqa a Florenc To se ve finále hraničně blížilo galerijní performance a v klubu nezafungovalo úplně stoprocentně.
Z opačného konce to vzala na dubstepové scéně hlavní hvězda Lunchmeatu Kode9. Producent ambietní odnože dubstepu, předvedl v Praze jako dj až překvapivě taneční set, čímž si dokázal získat a rozhoupat pěknou řádku návštěvníků MeetFactory. Některé fanoušky, kteří očekávali poněkud klidnější vystoupení, ale dokázal v sobotu odradit a odeslat na druhou scénu či pokuřovat před MeetFactory.
Celkově se letošní Lunchmeat povedl, jen jako by postrádal onu pověstnou třešničku na dortu. Něco nezapomenutelného a výjimečného. Toho jsem se letos nedočkal, tak snad za rok. Nezbývá než doufat, že příští ročník přinese další zajímavá jména a opravdovou rovnováhu zvuku a obrazu.