Praha – Dá se bez přehánění tvrdit, že herce a vypravěče Karla Högera, jehož úmrtí v roce 1977 si připomínáme 4. května, zná doposud každý. Zásluhu na tom má především osobitý, nezaměnitelný projev. Disponoval jemným, měkkým a konejšivě melodickým hlasem s lehkým moravským témbrem, kterého se nikdy úplně nezbavil. Jeho herecký výraz byl umírněný, přesto dokázal předat velké emoce, které se odehrávaly jakoby pod povrchem, stačil mu pouhý náznak, jemná mimika či drobné gesto. Dětské publikum si získal především jako rozhlasový herec a vypravěč pohádek, později i televizních. Kromě jiného namluvil Kocoura Modroočka, Rumcajse, kocoura Mikeše nebo Čapkova pejska a kočičku.
Pocházel ze skromných poměrů, narodil se jako třinácté dítě v rodině dělníka z královopolské cihelny v Brně. Spolu se svými četnými sourozenci hrál loutkové divadlo, v osmi letech se stal členem brněnského ochotnického spolku. V roce 1928 absolvoval studium na učitelském ústavu a odešel učit do Lomnice u Tišnova. Nicméně začal zde studia na dramatickém oddělení brněnské konzervatoře, kde studoval i jeho starší bratr Rudolf. Konzervatoř ukončil v roce 1932 a další rok studoval ještě estetiku na filosofické fakultě brněnské university. Po absolutoriu prezenční vojenské služby nemohl získat vhodné učitelské místo, namísto učitelování přijal v roce 1932 nabídku od brněnského Zemského divadla na stálé angažmá. Současně v divadle vykonával funkci dramaturga a vedoucího představení pro děti. Do pražského Národního divadla přišel v roce 1940 a působil zde až do roku 1977.
Po několika menších filmových rolích se poprvé objevil ve větší roli společně s Lídou Baarovou ve filmu Za tichých nocí. Za svůj život si zahrál mnoho vážných, tragických postav, několik významných mužů z české národní historie: Mikoláše Alše ve stejnojmenném filmu, Bedřicha Smetanu ve filmu Z mého života nebo postavu českého krále Václava IV. Lucemburského ze známé husitské trilogie), dále též fiktivní postavu Ing. Prokopa z filmu natočeného podle Čapkova románu Krakatit. V 60. letech se také etabloval jako úspěšný představitel soudobé filmové kriminalistiky coby kapitán Tůma – detektiv Sboru národní bezpečnosti po boku Josefa Beka. Jedna z jeho posledních filmových rolí byla role ve známém komediálním muzikálu Zdeňka Podskalského Noc na Karlštejně, kde si zahrál další historickou postavu, arcibiskupa Arnošta z Pardubic.
Rovněž v televizi vytvořil několik nezapomenutelných kreací, jako např. v seriálu Byl jednou jeden dům nebo ve vynikající inscenaci Romeo a Julie na konci listopadu, kde hrál společně s Danou Medřickou.
Kromě herectví se věnoval i pedagogické činnosti na pražské DAMU, od roku 1951 i na FAMU. Kurs herectví vedl i na brněnské JAMU. Od roku 1972 v divadle nedostával role hodné svého jména. V televizi začal pracovat na roli primáře Sovy v seriálu Nemocnice na kraji města. Události však nabraly tragický spád. Po nuceném podpisu anticharty začátkem roku 1977 podal Höger 2. května výpověď z Národního divadla na protest proti vyhazovu Vlasty Fabiánové. Třetího května dostal infarkt a o den později zemřel.
Byl dvakrát ženatý, jeho první manželkou byla herečka Zdenka Procházková. Zemřel bezdětný.
