Praha – O válce bez války, o lásce bez lásky a magii bez kouzel je film Hlava-ruce-srdce, po dobrodružném filmu Vaterland, lovecký deník druhý celovečerní snímek divadelního režiséra a uměleckého šéfa Divadla Komedie Davida Jařaba. Příběh zasazený do hraniční doby první světové války je nově aktualizovaným tématem o rozpadu tradičních hodnot moderního světa. Komorní drama, v němž se fikce a imaginace mísí s odkazy na konkrétní dějinné události, líčí nečekané situace po záhadném zmizení c. k. plukovníka a otvírá i nečekaně symbolickou kriminální zápletku. Vše spojené motivem o významu celistvosti.
Hlava-ruce-srdce: film o rozpadu a celistvosti
Rok 1914 v předvečer války. Starý svět už se sotva drží na nohou a iracionální dusno, které chce vyplnit mezeru po jeho zániku, už se velkého třesku nemůže dočkat. Plukovník von Haukwitz zahyne za záhadných okolností při okultní seanci. Jeho snoubenka, herečka Klára Knabelová, při vyšetřování zjistí, že tělu byly po smrti odňaty hlava, ruce a srdce.
ROZHOVOR S DAVIDEM JAŘABEM: Hlava-ruce-srdce není pro pasivního absorbenta seriálů
3 minuty
Reportáž Ivy Němcové
Magie bez kouzel
Kláru kontaktuje i vojenský vyšetřovatel Karel Vrana a snaží se ji přimět ke spolupráci proti Rothovi a okultním kruhům v armádních řadách. Klára odmítne, ale vyjádří Vranovi podporu s cílem najít veškeré části plukovníkova těla a uložit je do země k věčnému odpočinku. Zatímco Roth je povolán na frontu a Vrana vyráží po Evropě hledat okultními skupinami využívané ostatky. Klára se přesunuje na svůj rodný statek na Moravu, kde obdrží další část těla – tentokráte ruku raněného poručíka Rotha.
"Mé filmy se snaží vypovídat jazykem, který není úplně realistický, počítá s emocionální stopou, podprahovou stopou. Snažím se nějakým způsobem atakovat diváka jinou formou, než je běžné v žánrových filmech. Z tohoto důvodu se filmu dějí věci, které možná nejsou na první pohled příliš reálné," vysvětluje David Jařab.
Válka bez války
Invalidní Roth se se značnou deziluzí navrací zpět z války a pokouší se hledat nové cesty uspokojení vlastní iracionality. Nachází je v nesmyslných pokusech s kohouty - které jsou jakýmsi zesměšňujícím podobenstvím války - či podivných výletech do přírody, kde prožívá zvláštní snové stavy. Jeho vyprahlost a prázdnota již však nedokáže a možná ani nechce Kláru uspokojit a naplnit.
„Jde o mysteriózní, čistě emotivní postavu, která bez vůdce ztrácí půdu pod nohama a bortí se do sebedestrukce svých pomýlených, v sobě se ztracených, emotivních iluzí,“ říká o Rothovi herec Roman Zach (Jařab ho obsadil i do svého první celovečerního filmu). „Postava poručíka Rotha je esencí ireálna, blázna, obyčejného pěšáka v propadlišti dějin první světové války… Takový sympatický ztracený trubadúr, písničkář v současném světě.“
Láska bez lásky
Vrana, který přiváží na statek veškeré plukovníkovy ostatky i přes riziko stíhání, je však stižen rovněž svého druhu paralýzou. Ani on, byť je ke Kláře od prvního okamžiku silně přitahován, není s to jí nic nabídnout. Ženy v Jařabově filmu jsou životaschopnější než muži. Klára, stejně jako její neteř Anna, jsou schopny lásky i oběti.
"Ženy v sobě nesou zvláštní sílu a klid, nesou v sobě toleranci a mají často v sobě přirozené, intuitivní kouzlo – v doslovném i přeneseném slova smyslu. Mám dojem, že 20. století se svými excesy je z velké části důsledkem mužské frustrovanosti, ješitnosti a neschopnosti citlivě vnímat své okolí,„ vysvětluje režisér. Viktorie Čermáková (Klára) doplňuje: “Ženy musí chránit život, který v nich vzniká a je na nich první roky zcela závislý, jsou tedy asi lépe vybavené pro jeho zachovávání, péči a kultivaci - muži zas pro tvorbu i ničení v rámci tvorby nové. Ale dnes se tohle všechno mísí a komplikuje. Náš film postihuje svět na rozhraní toho, kdy ještě muži a ženy hráli lépe tyto své určené role."
Z této téměř patologické situace nachází Klára cestu ven v magickém sebeoplodnění částí plukovníkova těla, která má nakonec více potence než oba rozložení milenci. Těhotenství jí navrací opět klid a sílu. Protipóly, Roth a Vrana, se začínají nezadržitelně přibližovat. Klára konečně dokončuje svůj záměr a navrací i zbylým ostatkům plukovníkova těla klid v zemi.
Ani agrese zhrzených milenců ji už není s to zneklidnit. Obě vyprázdněné nádoby, Roth i Vrana, hledí ruku v ruce se zavřenýma očima vstříc novým zítřkům Evropy 20. a 21. století. Klára si odnáší pro budoucnost naději nového světa.
Film bez diváka?
„Můj film vlastně není vůbec netradiční. Je netradiční možná v této době, protože se rezignovalo na to, že divák je také osobnost, že do toho může vstoupit a že si v tom může vybrat. Je strašná škoda, že jsme se okleštili ve vnímání mediálního umění o možnost rozšířit svůj svět o další impulsy,“ podotýká ke snímku Jařab.
„Hlava-ruce-srdce není pro pasivního konzumenta, absorbenta seriálů. Jsem ale pevně přesvědčen, že v naší republice je stále dost diváků, kteří nechtějí být pouze pasivními konzumenty. A jestli mají chuť zažít dobrodružství a jsou otevření nějaké hře, jsem připraven ji s nimi hrát. Budu rád, když na ten film přijdou a přesvědčí se, že vyprávět je možno i jiným způsobem.“
Hlava-ruce-srdce – v kinech: od 18. listopadu; film o filmu; scénář a režie: David Jařab; kamera: Marek Jícha; hrají: Viktorie Čermáková, Roman Zach, Martin Finger, Ivana Uhlířová, Jiří Schmitzer, Alois Švehlík, Oldřich Vlach, Jaroslav Plesl; koproducentem snímku je Česká televize.
- Viktorie Čermáková ve filmu Hlava-ruce-srdce zdroj: ČT http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/22/2109/210871.jpg
- Hlava-ruce-srdce zdroj: ČT http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/22/2109/210868.jpg
- Martin Finger a Roman Zach ve filmu Hlava-ruce-srdce zdroj: ČT http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/22/2109/210867.jpg
- Viktorie Čermáková a Ivana Uhlířová ve filmu Hlava-ruce-srdce zdroj: ČT http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/22/2109/210870.jpg