Hlava-ruce-srdce: film o rozpadu a celistvosti

Praha – O válce bez války, o lásce bez lásky a magii bez kouzel je film Hlava-ruce-srdce, po dobrodružném filmu Vaterland, lovecký deník druhý celovečerní snímek divadelního režiséra a uměleckého šéfa Divadla Komedie Davida Jařaba. Příběh zasazený do hraniční doby první světové války je nově aktualizovaným tématem o rozpadu tradičních hodnot moderního světa. Komorní drama, v němž se fikce a imaginace mísí s odkazy na konkrétní dějinné události, líčí nečekané situace po záhadném zmizení c. k. plukovníka a otvírá i nečekaně symbolickou kriminální zápletku. Vše spojené motivem o významu celistvosti.

Rok 1914 v předvečer války. Starý svět už se sotva drží na nohou a iracionální dusno, které chce vyplnit mezeru po jeho zániku, už se velkého třesku nemůže dočkat. Plukovník von Haukwitz zahyne za záhadných okolností při okultní seanci. Jeho snoubenka, herečka Klára Knabelová, při vyšetřování zjistí, že tělu byly po smrti odňaty hlava, ruce a srdce.

ROZHOVOR S DAVIDEM JAŘABEM: Hlava-ruce-srdce není pro pasivního absorbenta seriálů

3 minuty
Reportáž Ivy Němcové
Zdroj: ČT24

Magie bez kouzel

Kláru kontaktuje i vojenský vyšetřovatel Karel Vrana a snaží se ji přimět ke spolupráci proti Rothovi a okultním kruhům v armádních řadách. Klára odmítne, ale vyjádří Vranovi podporu s cílem najít veškeré části plukovníkova těla a uložit je do země k věčnému odpočinku. Zatímco Roth je povolán na frontu a Vrana vyráží po Evropě hledat okultními skupinami využívané ostatky. Klára se přesunuje na svůj rodný statek na Moravu, kde obdrží další část těla – tentokráte ruku raněného poručíka Rotha.

"Mé filmy se snaží vypovídat jazykem, který není úplně realistický, počítá s emocionální stopou, podprahovou stopou. Snažím se nějakým způsobem atakovat diváka jinou formou, než je běžné v žánrových filmech. Z tohoto důvodu se filmu dějí věci, které možná nejsou na první pohled příliš reálné," vysvětluje David Jařab.

Válka bez války

Invalidní Roth se se značnou deziluzí navrací zpět z války a pokouší se hledat nové cesty uspokojení vlastní iracionality. Nachází je v nesmyslných pokusech s kohouty - které jsou jakýmsi zesměšňujícím podobenstvím války - či podivných výletech do přírody, kde prožívá zvláštní snové stavy. Jeho vyprahlost a prázdnota již však nedokáže a možná ani nechce Kláru uspokojit a naplnit.

„Jde o mysteriózní, čistě emotivní postavu, která bez vůdce ztrácí půdu pod nohama a bortí se do sebedestrukce svých pomýlených, v sobě se ztracených, emotivních iluzí,“ říká o Rothovi herec Roman Zach (Jařab ho obsadil i do svého první celovečerního filmu). „Postava poručíka Rotha je esencí ireálna, blázna, obyčejného pěšáka v propadlišti dějin první světové války… Takový sympatický ztracený trubadúr, písničkář v současném světě.“

Láska bez lásky

Vrana, který přiváží na statek veškeré plukovníkovy ostatky i přes riziko stíhání, je však stižen rovněž svého druhu paralýzou. Ani on, byť je ke Kláře od prvního okamžiku silně přitahován, není s to jí nic nabídnout. Ženy v Jařabově filmu jsou životaschopnější než muži. Klára, stejně jako její neteř Anna, jsou schopny lásky i oběti.

"Ženy v sobě nesou zvláštní sílu a klid, nesou v sobě toleranci a mají často v sobě přirozené, intuitivní kouzlo – v doslovném i přeneseném slova smyslu. Mám dojem, že 20. století se svými excesy je z velké části důsledkem mužské frustrovanosti, ješitnosti a neschopnosti citlivě vnímat své okolí,„ vysvětluje režisér. Viktorie Čermáková (Klára) doplňuje: “Ženy musí chránit život, který v nich vzniká a je na nich první roky zcela závislý, jsou tedy asi lépe vybavené  pro jeho zachovávání, péči a kultivaci - muži zas pro tvorbu i ničení v rámci tvorby nové. Ale dnes se tohle všechno mísí a komplikuje. Náš film postihuje svět na rozhraní toho, kdy ještě muži a ženy hráli lépe tyto své určené role."

Z této téměř patologické situace nachází Klára cestu ven v magickém sebeoplodnění částí plukovníkova těla, která má nakonec více potence než oba rozložení milenci. Těhotenství jí navrací opět klid a sílu. Protipóly, Roth a Vrana, se začínají nezadržitelně přibližovat. Klára konečně dokončuje svůj záměr a navrací i zbylým ostatkům plukovníkova těla klid v zemi.

Ani agrese zhrzených milenců ji už není s to zneklidnit. Obě vyprázdněné nádoby, Roth i Vrana, hledí ruku v ruce se zavřenýma očima vstříc novým zítřkům Evropy 20. a 21. století. Klára si odnáší pro budoucnost naději nového světa.

Film bez diváka?

„Můj film vlastně není vůbec netradiční. Je netradiční možná v této době, protože se rezignovalo na to, že divák je také osobnost, že do toho může vstoupit a že si v tom může vybrat. Je strašná škoda, že jsme se okleštili ve vnímání mediálního umění o možnost rozšířit svůj svět o další impulsy,“ podotýká ke snímku Jařab.

„Hlava-ruce-srdce není pro pasivního konzumenta, absorbenta seriálů. Jsem ale pevně přesvědčen, že v naší republice je stále dost diváků, kteří nechtějí být pouze pasivními konzumenty. A jestli mají chuť zažít dobrodružství a jsou otevření nějaké hře, jsem připraven ji s nimi hrát. Budu rád, když na ten film přijdou a přesvědčí se, že vyprávět je možno i jiným způsobem.“

Hlava-ruce-srdce – v kinech: od 18. listopadu; film o filmu; scénář a režie: David Jařab; kamera: Marek Jícha; hrají: Viktorie Čermáková, Roman Zach, Martin Finger, Ivana Uhlířová, Jiří Schmitzer, Alois Švehlík, Oldřich Vlach, Jaroslav Plesl; koproducentem snímku je Česká televize.

  • Viktorie Čermáková ve filmu Hlava-ruce-srdce zdroj: ČT http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/22/2109/210871.jpg
  • Hlava-ruce-srdce zdroj: ČT http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/22/2109/210868.jpg
  • Martin Finger a Roman Zach ve filmu Hlava-ruce-srdce zdroj: ČT http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/22/2109/210867.jpg
  • Viktorie Čermáková a Ivana Uhlířová ve filmu Hlava-ruce-srdce zdroj: ČT http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/22/2109/210870.jpg

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

K Didoně a Aeneovi přizvali v Národním divadle Indiánskou královnu

Národní divadlo uvádí jednu z nejstarších, dodnes široce hraných a populárních oper. Milostný příběh s tragickým koncem Dido a Aeneas převedl do operní podoby na konci sedmnáctého století anglický komponista Henry Purcell.
před 1 hhodinou

Identita, deformace, mystifikace. Tři výtvarníci rozehrávají v Opavě partii

Tři výtvarníci se vztahem ke Slezsku a zároveň k portrétu a k figuře vystavují v opavském Domě umění. Výstava s názvem Partie představuje díla Ivany Štenclové, Pavla Formana a polského výtvarníka Roberta Kusmirowského.
před 1 hhodinou

UNESCO chce zkontrolovat chrám poškozený boji Thajska a Kambodže

Organizace OSN pro vzdělání, vědu a kulturu (UNESCO) chce vyslat misi, která posoudí škody na starobylém chrámu Preah Vihear způsobené přeshraničním konfliktem mezi Thajskem a Kambodžou. Poslední konflikt mezi oběma zeměmi ukončilo 27. prosince příměří. Obě země si hinduistickou kulturní památku nárokují.
před 3 hhodinami

Při procesu s nacisty byl důkazem i film. Archivy hledali dva američtí bratři

Nový film Norimberk s Russellem Crowem v kinech obrací opět pozornost k norimberskému procesu. Médium filmu souvisí s ostře sledovaným soudem ale i jinak – záběry promítané v soudní síni posloužily tehdy jako důkaz. Část z nich na zpravodajské misi v poválečné Evropě nasbírali bratři z hollywoodské rodiny.
před 6 hhodinami

„Vážený soudruhu prezidente.“ Historik zkoumá příběhy skrz normalizační dopisy Hradu

V průběhu normalizace registrovalo oddělení stížností prezidentovy kanceláře stovky tisíc dopisů. Nejvíc jich bylo doručeno prezidentovi Ludvíku Svobodovi v roce 1969. Dopisy odrážejí běžné problémy společnosti, jako jsou bydlení, sociální zabezpečení, cestování do zahraničí a školství. Ve své knize „Vážený soudruhu prezidente“ nabízí historik Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR Tomáš Vilímek desítky příběhů odhalujících jak úsměvné, tak tragické stránky života za normalizace.
před 12 hhodinami

Czech Press Photo vyhrála fotografie horníka z dolu OKD

Nejlepší fotografií 31. ročníku Czech Press Photo byl vyhlášen snímek ze série s názvem „Práce horníků na dole ČSM – Sever (OKD)“ Lukáše Kaboně z Deníku. Uspěl v konkurenci téměř 300 fotografek a fotografů, kteří do soutěže zaslali 5250 fotografií. „Zavírání dolů v České republice představuje uzavření významné etapy průmyslové historie a proměnu vztahu společnosti k životnímu prostředí. Těžba uhlí po desetiletí formovala krajinu i životy lidí, často s negativními dopady přesahujícími hranice Moravskoslezského kraje. Uzavření posledního černouhelného dolu ve Stonavě je symbolickou tečkou za érou hlubinné těžby na Ostravsku. Fotografovi Lukáši Kaboňovi se podařilo tento přelomový okamžik zachytit s věcnou přesností a silnou výpovědní hodnotou,“ uvedla porota. Ceny se letos udělovaly v devíti kategoriích. Oceněné fotografie budou k vidění v Nové budově Národního muzea od 11. května do 30. listopadu 2026.
před 22 hhodinami

Archeologové v Itálii objevili ztracenou Vitruviovu baziliku

Archeologové v Itálii našli pozůstatky více než dva tisíce let staré veřejné budovy, jejíž návrh připisují starověkému římskému architektovi Vitruviovi, známému jako otec architektury. Pozůstatky starověké baziliky našli archeologové v centrálním italském městě Fano severovýchodně od Říma.
včera v 10:28

Zemřel italský módní návrhář Valentino Garavani, bylo mu 93 let

Italský módní návrhář Valentino Garavani a zakladatel značky Valentino zemřel ve věku 93 let, informovala tisková agentura ANSA. Zesnul v pondělí pokojně ve svém římském sídle obklopen blízkými, oznámila v prohlášení Nadace Valentina Garavaniho a Giancarla Giammettiho, který byl Valentinovým dlouhodobým společníkem a obchodním partnerem.
19. 1. 2026Aktualizováno19. 1. 2026
Načítání...